30 hodin s koštětem

"Už ví, proč byl semestr tak šílenej.""Když do škol chodil podle rozvrhu dva dny v týdnu...?""Ale beztak měl pocit, že se něco valí!""Ano?""Nejdřív mu nevyhověla práce a dostal echo, aby se dostavil ji probrat na konzultačky po přednášce, takže musel na konzultačky - a na tu přednášku.""No to snad ne!""Nekecám.""Já vím, že po večerech smolil mimořádně neslanou zprávu o testování softwaru, který v tobě době nebyl naprogramovaný -""To chápu, že je k uzoufání. Zatlouci současně neznalost svoji a neexistence předmětu práce, zabere nakonec řádově víc ča-""- a že chodí na mezinárodní ekonomii, se dozvěděl až při plánování zkoušek.""Tehdy to prasklo. Jaký pohodový leden by si to maloval, když má na krku řešit 16 předmětů! Na vlastní oči viděl jejich seznam.""I kdyby měl zkoušku každý druhý den, pořád by to zabralo celý měsíc.""A nejen ta tajemná mezinárodní ekonomie, ale ještě ve školním archu zjistil, že Finanční teorie, politika a instituce a Marketing a podniková politika není jeden předmět se dvěma laškovnými názvy, ale dva různé, s odlišnou látkou a odlišnými požadavky.""Tenhle semestr opravdu nebyl namíle napřed."

Upozornění. Tento text má malou literární hodnotu.

"Vždycky zkoušel na Silvestra probdít 24 hodin, vidět jeden den od půlnoci do půlnoci - a nikdy se mu to nepodařilo."
"No ano, na Silvestra se jednou ročně nemuselo jít spát..."
"Ale přes den přeci jen vždy uzdřímnul někde v tramvaji. Pak se mu to teda povedlo. Život se otočil. Lehce se zajímal o Ubermana, metodu polyfazického spánku -"
"Kdy by spal šestkrát denně dvacet minut?
"Nebo naopak o 28hodinový den... A najednou..."
"No?""Najednou zjistil, že chodí každý den spát pozdě. Co by za to dal, se na Silvestra teď vyspat! Zjistil, že jak spí míň a vstává dřív, tak má jenom dvacetihodinové dny."
"Fíjo. To si ani nevyčistíš zuby."
"Dneska u počítače pracoval 29 hodin."
"29? Nejde říct úplně dneska."
"Musel stihnout semestrální projekt."
"Jakýho předmětu?"
"To už je předmět sám o sobě. Prostě Semestrální projekt. Vstal si už v sobotu v devět večer, ale to furt bylo... a ještě by se mohl juknout sem a tam... a nakonec se prvních dvacáct hodin jen tak rozprogramovával na spojení fotek facebooku s plochou monitoru."
"Rozprogramovával."
"Naprogramovat pár věcí z října, to by šlo, ale stihnout k tomu ještě napsat report, který má být dlouhý jako čtvrtina bakalářky, hm. Přeci jenom. Na pokyny pro psaní reportu se odhodlal podívat až devadesát minut před půlnocí."
"Co tam bylo, dobrý?"
"Od práce se očekává deset stránek, každá standardně po 1800 slovech, a doprčic, toho jsem si dřív nevšimnul, to je teda nějak moc těch slov, asi to bude delší než bakalářka, nechal jsem si na to osmdesát minut, tak co se dá dělat, pojedu jak šroub... a byl u tisícovky, než mu došlo, že se tím muselo mínit 1800 znaků."
"Zblblej jak hrušeň."
"Ne že by stihnul práci na minutu, ale dal tam dva obrázky a očekává, že z nich budou úplně sedlí na židli."

"Lidé říkají - to je hrůza, já mám osmýho zkoušku. No a on ji má osmýho, devátýho, desátýho, jedenáctýho, pak je víkend, čtrnáctýho, patnáctýho apod."
"Asi si to tak zařídil schválně, aby se mohl nad sebou ustrnout. A to jde programovat víc trojnásobek směny?"
"Snažil se pak vytvořit šablonu 'game', ale vytvořil 'gate'... přestával lišit písmena a jel po paměti. Takže znova přejmenovat..."
"Přejmenování trvá vždycky pět vteřin, na který se musí bolestně vypnout mozek. Jako můj otec, když překládal do úmoru, poznal úmor tak, že napsal prahu s malým p.
"Tos říkal - a potom ji napsal azbukou!"
"Jo!"
"Programuje dál - a najednou zjistí, že místo 'game' je tam pro změnu zase 'gama'."
"Jejda. Ale hlavně, že má teď čas psát do počítače vylomeniny."
"Zkoušel se dát do pořádku o Vánocích, ale trvaly o měsíc míň, než bylo potřeba. On se bojí vstát, že se mu rozklíží páteř. Drží už jenom židlí."
"Tak ať píše. A co Ježíšek, dobrý aspoň?"
"Docela jo - před půl rokem potkal v klášteře holku, který vyprávěl, že si k Ježíškovi přál tři roky odpadkový koš. Marně."
"Odpadkový koš od Ježíšeka?"
"On je to přece jenom rozdíl, když odpadky házíte na podlahu nebo do koše. Nedostal ho."
"To nebyl schopen si tři roky opatřit koš?"
"Nakonec ano. Zašel vedle do místnosti, a tam byl. Jenže pak si toužebně začal přát koště."
"A?"
"A ta holka slíbila, že mu ho na Vánoce pošle."
"A poslala?"
"Je doma. Čerstvý pruty."
"Tak to je bezvadný."
"Akorát má zakázáno s ním zametat."
"Cennost?"
"Ne, jen má režné vochlupení a poškodilo by lino."
"Zbožíznalectví se musí týkat opravdu všeho."
"Aspoň mu ta holka nedala koš."
"Vidíš do něj jako do hubený kozy."