DDS - den daňové svobody

je strašně zavádějící údaj, protože je to poměr vládních výdajů k HDP a proto vůbec nic nevypovídá o zdanění. Mohou nastat dvě extrémní situace - stát si na celý jeden rok finance půjčí a DDS se posune na 31.12 rozhodného, stát sebere vše na daních a toto použije na splátku dluhu a DDS se posune na 1.1. rozhodného roku.  Mě se ten údaj nelíbí, mám raději složenou daňovou kvótu.

Kdyby to aspoň státu stačilo, ale on si ještě půjčuje!

Sice si půjčuje pro zajištění něčeho pro občany ale výsledkem je, že jen na zaplacení úroků se musí hodně ale hodně dlouho pracovat.

Na jedné straně rozmach financování státu a neuhasitelná žízeň státu po vyšším zdaňování občanů a na druhé straně "obyčejní" lidé.

Kdysi prý stačil vrchnosti desátek? No, asi ten státní aparát byl mnohem menší, a taky mnoho dnešních "kapitol" neexistovalo: zdravotnictví, školství, životní prostředí atd.

V nedemokratických režimech je vždy méně úřednictva, protože o mnohém rozhoduje "osvícený" vládce. Takže vyšší zdanění je jednou z daní za demokracii. Například.   

Re: Kdyby to aspoň státu stačilo, ale on si ještě půjčuje!

Demokratický stát totiž často nehospodaří, místo toho lidi, kteří ho zrovna řídí, uplácí ze státního rozpočtu voliče, aby se udrželi déle u moci.

Jsem zvědavý na pokračování.

desatek byl jen zlomek tehdejsich dani

Vetsina jich byla vybirana v podobe nucene prace na panskem a naturalnich davek vseho mozneho. Kupci zase platili myto pomalu na kazdem kroku.

Řekl bych, že většina nakonec proti placení daní nic nemá

Protože to je znamení, že ať v podnikaní či v zaměstnání, tak  prosperují. Je to jako když se nadává v hospodě na vysoký ceny, pokud ovšem máme na zaplacení, je to ok. Smutný je ovšem pak to, když se nedaří a povinnost platit daně sice odpadá, ale za cenu toho, že je i minimum na to ostatní.

Re: Řekl bych, že většina nakonec proti placení daní nic nemá

To je hodně smířený pohled na věc.

-

V té hospodě člověk platí za to, co si objednal. To je ten rozdíl, u daní objednávají jiní, na útratu se nakonec skládáme všichni, bez ohledu na to, kolik jsme zkonzumovali. Když objednává někdo jiný než ten, kdo platí, je potřeba si hlídat, aby to neskončilo průšvihem.

Nic než souhlas.

Daně musí být. Jestli se to někomu nelíbí, ať se nechá vystřelit na Měsíc, tam na nic přispívat nebude, ale užívat vymožeností zaručených státem také ne. Možná by stačilo zalézt do jeskyně. Další váš článek bude zřejmě o tom, že jsou a proč jsou tak vysoké a že by mohly být nižší - zase budu souhlasit.

Re: Nic než souhlas.

Vy mě máte prokouknutého. Má tedy vůbec cenu zveřejňovat to pokračování?

Pane, Vy si tak trochu odporujete.

Na jedné straně používáte jakousi wiki definici daní jako něco nedobrovolného a vynuceného a na druhou stranu si kladete otázku, jak si stát může dovolit přerozdělovat téměř polovinu všech výdělků. A ptáte se, zda s tím něco dá udělat.

No, právě proto, že se jedná o něco nedobrovolného a vynuceného, tak to je možné. A je to dáno jen a jen tím, že to sami takto chceme. Myslím, že Vaše poznámka pro ultraliberály není fér. Jaký je vůbec smysl přerozdělování. Rozumná úvaha říká, že smysl může mít jen tehdy, nelze-li stejného nebo lepšího výsledku dosáhnout jinak. Protože každé přerozdělení prostřednictvím státu s sebou nese další s tím spojené náklady a každé náklady je třeba zvažovat. Možná to bude tím, že Vy asi věříte v dobrý úmysl státu. Už jen fakt, že si stát usurpoval moc nad skrytou daní - inflací - tím, že si také usurpoval moc k vytváření peněz a vnutil nám povinnost je používat a vzal nám právo je odmítnout, je unfair.