Šikovný invalida

Proč bych měl parkovat až na konci parkoviště? Je přece mnohem pohodlnější zaparkovat na vyhrazeném parkovišti přímo před vchodem do supermarketu nebo úřadu. Takto asi uvažuje většina řidičů. Neuvědomují si ale, že tím že ušetří pár kroků, mohou omezit nebo někdy i zcela zamezit přístup osobám, kterým jsou tato místa určena. Často je vidět parkující vozy bez označení na místech pro invalidy. Řidiči přitom kolikrát ani netuší, jak vysoké tresty jim za přestupek hrozí.

Podle současného silničního zákona je vjezd na parkoviště vyhrazené pro invalidy VŠEM vozidlům nemající toto oprávnění zakázán, pod pokutou 5000 až 10 000 Kč a zadržení ŘP až na jeden rok.

To jsou tresty za přestupek pro řidiče bez označení. Mnohem tvrdší postihy by ale měli být pro ty, kteří symbol pro invalidy neoprávněně využívají. To znamená, pokud ve vozidle není přepravována osoba zdravotně znevýhodněná nebo pokud je znak padělaný. Dnes je běžným trendem dát si za okno symbol registrovaný na babičku, kterou jednou týdně vezeme na nákup a běžně ho využívat pro naši potřebu. Přitom kontrola těchto symbolů by nemusela být až tak složitá. Každý symbol má své evidenční číslo a "holografickou nálepku". Neměl by tak být problém na první pohled rozeznat, který symbol je padělaný a pomocí registračního čísla pak zjistit na koho je symbol registrován. Opak je ale pravdou. Každý symbol je zaregistrován na příslušném úřadě. Policie však nemá k tomuto registru přístup, a tak nemůže kontroly provádět. Je až neuvěřitelné, že chybí něco tak důležitého, a realizačně tak  primitivního.

Bez pomoci policie nám tak nezbývá nic jiného než se spoléhat na slušnost, vychování a takt každého člověka. Bohužel žijeme v době, kdy každému záleží především na sobě  a pomoc druhým už není takovou samozřejmostí, jakou by měla být. Často se stává, že invalidé jsou slovně i fyzicky napadáni při pokusech dožadovat se svého práva. Podle mého názoru by se každý měl zamyslet nad tím jaké on sám má štěstí a nekomplikovat život těm kteří ho měli méně. Koneckonců je to to nejmenší co pro ně můžeme udělat .

Jaroslav Eček