Zanzibarská krkavčí matka

Na vedro jsem zvyklá, ale tohle je extrém. Mám návaly a jsem pěkně unavená. Snad na mě nikdo neuvařil černou magii. Hned zítra si zajdu do nemocnice, přece jen co když mám malárii nebo tyfus. Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat a večer jsem usnula hned jak jsem dorazila z práce. Sedám na dala dala a jedu směr Stonetown k doktorovi. Jsem na řadě a doktor se mě ptá na symptomy. Nakonec mě pošle domů s tím, že by to mohla být malárie a dá mi léky.
 Po týdnu mi není lépe, ale hůř. Bolí mě prsa, vedra nezvládám a v práci spíše sedím, než pracuji. Je mi zle od žaludku. Kamarádka mi poradila, ať si koupím těhotenský test. Po příchodu domů si ho udělám a zjišťuji, že jsem těhotná.
 Chci aby moje dítě bylo zdravé a mohla jsem rodit v nemocnici? Dobře, ale musím našetřit 400 dolarů a zaplatit je dopředu. Zaručí mi to kontroly u gynekologa a porod v nemocnici. Domů sice půjdeme hned druhý den po porodu, ale je to takhle lepší. S mým platem 150 dolarů měsíčně našetřeno moc nemám a můj manžel bude muset více pracovat. Mám štěstí, peníze jsme dali dohromady.
Chodím dál do práce, protože budu mít nárok na nějaké peníze po dobu, co zůstanu doma. Nebude to stačit, ale lepší než nic. Každý měsíc jdu na kontrolu a vše vypadá v pořádku. V Evropě dokonce dostávají nastávající maminky fotky svého miminka jak je v břiše. Tohle u nás není.
 Dítě se brzy narodí, tak pro něj musím koupit moskytiéru, sehnat nějaké oblečení po známých, snad zbydou peníze na lahvičku. Na výbavu pro dítě mám celkem našetřených 60 dolarů. V Evropě prý stojí výbava i 4000 dolarů.
Porod jsem zvládla, trval necelých deset hodin. V Evropě prý doktoři píchají injekci, aby to rodičku neboleo a oni si urychlili práci s porodem. Jsme doma. Dítě spí se mnou v posteli. Nosím ho v šátku, kojím ho co nejvíce to jde.
V půl roce posílám dítě na pevninu do Tanzánie, protože se musím vrátit do práce. Bude se o něj starat moje máma a sestra, která má dítě v podobném věku. Pokud se zadaří, tak dítě uvidím za půl roku. Posílám pravidelně peníze, aby se dítě mělo dobře. V Evropě jsou prý matky s dítětem až 4 roky doma. Dítě má postýlku, kočárek – ten tady občas vidím u bílých lidí, oblečení různých druhů, plínky ty znám, ale jsou moc drahé. Nemám ani speciální kosmetiku a dítě koupu ve vodě s mýdlem. Hračky nemáme, ale dají se vyrobit nějaké podomácku. Jsem ráda za každou maličkost, kterou doveze moje zaměstnavatelka z Evropy. Ona si to může dovolit, tak proč by mi to nekoupila. Mně to pomůže.
Snad se mi podaří našetřit peněz, abych mohla svoje dítě navštívit co nejdříve, aby mohlo jít do školy a nemuselo žít jako drtivá většina zanzibarských dětí.