Periferně jsem vnímala lidi u silnice. Oni se tam válí denně, takže normálka. Zničeho nic nám vběhlo asi dvouleté dítě do cesty. To už normální není. Navíc, když mu jeho matka nařídila: běž
Zahradníkovi zemřelo dítě. Očekává se, že mu vy bílý zaměstnavatel přispějete na pohřeb a další výlohy. Zahradník je nešťastný a těžko říct, jestli přehrává, protože lidé na Zanzibaru jsou neskuteční herci. Po pár dnech přijde do práce a usmívá se. Děti nemám, ale člověka tohle sebere na déle, než tři dny!? Tak se ptám, jaktože je tak v pohodě a on odvětí, že má ještě pět dalších dětí a že se soustředí na ně a je za ně vděčný. Tady žijí lidi ze dne na den. Když se ráno pohádají, tak si večer odpustí a přejdou to, žijí dál. Nezabývají se minulostí.
Dalším případem je moje osobní zkušenost z minulého týdne. Jeli jsme na skútru. Už byla tma.
Máme retro vespu, takže moc rychle nejede. Přes Kiwengwu jsme jeli cca 30 km/h. Periferně jsem vnímala lidi u silnice. Oni se tam válí denně, takže normálka. Zničeho nic nám vběhlo asi dvouleté dítě do cesty. To už normální není. Navíc, když mu jeho matka nařídila: běž!
Strhli jsme skútr na zem. Pak přišlo sekundové ticho a najednou řev. Brečí dítě, matka se svalila na zem a začala přehrávat a dělat scénu. Když na Zanzibaru srazíte člověka, tak musíte ujet. Je to hrozné tohle vůbec napsat, ale pořád jsme bílí a těm se nic neodpouští. Na místě by vás zabili. Rádi se totiž skupinkují a dav je silný. Tohle mi proletělo hlavou, když mi jsme na té vespě ujet nemohli.
Během chvilky se okolo nás seběhlo asi padesát vesničanů včetně masajů.
Bylo nutné zachovat chladnou hlavu. Mobil, peníze, klíče do kapsy - aby nás neokradli. Zvedáme dítě a prohlížíme ho. Nic mu není. Pláče, ale nemá ani škrábanec. To my jsme odření daleko víc.
Vesničani začínají dorážet. Jelikož jsme bílí, tak je to automaticky naše chyba. Matka po nás řve, že jsme jí chtěli zabít dítě. Už tu nějaký pátek žijeme, takže se nenecháme a řveme po ní zpět ve svahilštině, že místo aby hlídala dítě, tak čumí do telefonu. Najednou je klid a dav se pustil do matky. V klidu jsme vysvětlili staršímu muži, že jsme jeli pomalu a ona tam to dítě poslala.
Proč? Protože by mohla třeba dostat 100 dolarů za to, že sama nechá zmrzačit dítě. Je smutné, jak jsou lidé zoufalí, hloupí a chudoba je dohání k takovým činům.
Buďte proto opatrní a přes vesnice jezděte pomalu.
