#PrayForParis

Ať už jde o naplnění pověry či o náhodné načasování, pátek 13. se nám zapíše do paměti jako den nejkrvavějšího teroristického útoku v historii Francie. A také jako den, kdy se Evropa začala měnit. 

Do 13. listopadu přišla Evropa do přímého kontaktu s Islámským státem pouze jednou - při útoku na redakci Charlie Hebdo. Lednové útoky na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo představovaly útok na jedny ze základních hodnot Evropy, na svobodu projevu a svobodu názoru. Po 13. listopadu se ale musíme ještě víc zabývat otázkou, jak zničit Islámský stát a jak předejít podobným útokům jako jsme toho byli svědky osudné noci ze 13. na 14. listopad. Protože na rozdíl od útoků na redakci Charlie Hebdo byly tyto útoky v centru Paříže předem naplánované a profesionálně připravené. A z toho skutečně mrazí. 

Útoky devíti teroristů (počet je zatím stále předběžný) byly předem připravené a naplánované tak, aby udeřily Francii co nejvíc. Někteří z teroristů byli obyvateli Francie, kteří pocházeli z vyloučených lokalit, někteří z Belgie a někteří se dostali do Francie přes Řecko (stále však jde o předběžné informace, se kterými je nutno nakládat s rezervou). Jedno je ale předem jisté - v případě útoku na redakci Charlie Hebdo šlo o amatéry, v případě útoků v centru Paříže ale šlo o brutální a vycvičené teroristy, z nichž byli někteří v hledáčcích tajných služeb kvůli jejich účasti na tažení Islámského státu napříč Sýrií. 

Koncertní síň Bataclan (89 mrtvých), restaurace La Belle Equipe (20 mrtvých), restaurace Casa Nostra (5 mrtvých), restaurace La Petit Cambodge (13 mrtvých) a okolí Stade de France (minimálně 2 mrtví). To jsou všechna místa, na která teroristé útočili. Místa, která patří k Paříži mezi nejnavštěvovanější místa - koncertní síň Bataclan jako místo pro koncerty a představení a jednotlivé restaurace či kavárny pro posezení u vína nebo kávy s přáteli. Tato místa jsou nejen součástí každodenního života v Paříži, ale vyznačují taky svobodu, která ve Francii a Evropě panuje a bude panovat. Na rozdíl od barbarů ze samozvaného Islámského státu se totiž můžeme chodit bavit na koncerty hudebních skupin nebo povídat si na místa, kde se můžeme poznat s novými lidmi. Takto Evropa funguje, tak jsou nastaveny hodnoty a tak to bude stále pokračovat. Někteří Pařížané zvolili jako svou cestu demonstrace proti útokům v Paříži to, že se hned další den šli opět posadit do svých oblíbených kaváren a restaurací aby dali najevo to, že se nebojí. Nebo veřejně vzdát hold obětem symbolickým zapálení svíčky na náměstí ve Francii. Právě to je důležité reakce nás (Evropanů) na chování a jednání těch, kteří si nezaslouží absolutně žádné slitování ani pochopení. Z pozice občanů můžeme tímto jednáním totiž dát najevo to, že se nebojíme a že si měnit svá pravidla nebudeme. 

Pozice politických představitelů je však jiná. Ihned po útocích prohlásil francouzský prezident Francois Holladne to, že je Francie ve válce. Stejně jako ostatní západní země je i Francie součástí mezinárodní koalice, která shazuje bomby na strategická místa Islámského státu. A po pátečních atentátech si můžeme být jisti, že se tyto útoky zintenzivní, což dokazuje masivní odstřelování města Rakká francouzským letectvem. 

Nesmíme zapomínat také na to, že uprchlíci, kteří prchají ze zemí v Blízkém Východě prchají v drtivé většině před těmi, kteří útočili ve Francii. Prchají před terorem samozvaného Islámského státu a chtějí se vyhnout všem rizikům, které v konečném důsledku končí smrtí. Na tuto pravdu nesmíme zapomínat a musíme zabránit tomu, abychom se jako jedna společnost chovali k uprchlíkům agresivně a projevovali rasismus a xenofobii. Protože právě tím zapříčiníme radikalizaci těch, kteří k nám prchají. A to je součást psychologické války a propagady "Daéš", jak se samozvanému Islámskému státu v arabských zemí ale i Francii přezdívá. 

Na místě je také solidarita. Na sociálních sítí se rozjela obrovská vlna podpory, která mířila a stále míří na podporu Francie. Někteří si změnili svou profilovou fotku na fotku přebarvenou trikolórou, někteří si do svého statusu na Facebooku či Tweetu přidali #PrayForParis a někteří naopak nechápali, proč se tyto symbolické projevy solidarity objevují na sociálních sítí a proč se nepřenesou na bitevní pole (větší odstřelování pozic samozvaného Islámského státu a třeba i vracení zpět všech uprchlíků do zemí původu). Podle mého kamaráda jsem byl ovce a trapný tím, že jsem si svou profilovou fotku změnil na motiv trikolóry. V tomto smyslu s hloubkou tohoto tvrzení nemohu souhlasit. Projevy solidarity a úcty k obětem patří mezi vlastnosti každého z nás. Právě tyto akce na podporu Francie a Paříže jsou pro radikální islamisty ze samozvaného Islámského státu vzkazem, že se nebojíme a že se nehodláme vzdát svých zásad a zvyků. 

S nadpisem mého komentáře jsem neváhal. Myslím na Paříž, myslím na celou Francii a modlím se za oběti teroru, který v osudný den pátek 13. v Paříži panoval. 

#PrayForParis