Příjemný vánek brouzdá čerstvě porostlými korunami stromů a slunce dává jasně najevo, kdo je tady pánem. Po sněhu ani památky a jaro pučí v plném proudu.
Řeka tiše klokotá a odpočívá po přívalu tajícího sněhu. Život kolem ní naplno ožívá a tlačí se ven.
Řeka… Někdo by řekl malá říčka, jiný řeka řek a pro dalšího prostě srdeční záležitost. Svitava.
Je to malebná říčka, protékající zprvu Pardubickým a dále pak Jihomoravským krajem. Její cesta začíná severozápadně od Svitav u obce Javorník, dále pak teče mírným spádem převážně jižním směrem až do Brna, kde svou pouť končí a vlévá se z levé strany do řeky Svratky.
Od ústí k pramenům je dlouhá 98,4 km, a její celková plocha činí 1149,4 km2. Průměrný průtok, měřený v Bílovicích nad Svitavou, je 5,2 m3/s. Její nejdůležitější přítoky jsou Křetínka, Bělá, Křtinský potok a Punkva. Na své romantické pouti potká města Svitavy, Hradec nad Svitavou, Březová nad Svitavou, Letovice, Svitávka, Skalice nad Svitavou, Blansko, Adamov, Bílovice nad Svitavou a Brno.
Jako všechno ostatní, tak i tato řeka mění svůj tvar a žije vlastním životem. Jen mi nicotní, co jsme zde jen nepatrnou část z té dlouhé odvíjející se věčnosti, tyto změny nevidíme. Po dlouhá tisíciletí trvá, než řeka mírně pozmění svůj směr. Poznáme to podle starých vykopávek, dávných map či zápisů. Svitava v dávné minulosti tento tvar neměla. Ještě v třetihorách, při ústupu moře, protékala Boskovickou brázdou a oblastí Malé Hané. Musela ale ustoupit dravější říčce Třebůvce a teprve někde mezi přelomem třetihor a čtvrtohor, díky horotvorným procesům, se Svitava postupně vytvářela do dnešní klidnější, poměrně menší říčky.
Chceme-li zabrousit do psané historie, musíme sáhnout po Kosmově kronice, která se jako první, o řece Svitavě zmiňuje. Kronika praví, že Svitava již v roce 981 tvořila východní hranici knížectví Slavníkova.
Pro svoji krásu a malebnost, je hojně vyhledávána kolaři všech věkových kategorií. Je mnoho cyklotras, které se vztahují k této řece. Také vodáci využívají Svitavu, a to po celém jejím toku, hlavně za zvýšeného stavu vody. Nejhezčí vodácký úsek je mezi Blanskem a Adamovem. V poklidném hlubokém údolí řeka meandruje v někdy až příliš úzkém korytě, kde o peřeje není nouze. I milovníci památek a pěší turistiky zde budou velmi spokojeni. Na celé délce toku se nachází plno zajímavých míst a pamětihodností, které stojí za prozkoumání.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na rybářský cech. Řeka je rozdělena na pstruhový a mimo pstruhový úsek. Pomyslnou dělicí čáru těchto dvou úseků tvoří splav na okraji Bílovic nad Svitavou. V horním úseku řeky převažují, jak je patrno podle názvu, lososovité ryby, ve spodním, pak spíše kaprovité a dravé. Podrobně se k tomu dostaneme v jednotlivých kapitolách.
Pokud by někoho zajímalo, kde definitivně končí voda ze Svitavy, samozřejmě již smíchaná s jinými řekami, tak vězte, že v Černém moři. A jak se tam dostala? Následovně…
Svitava se vlévá v městě Brně do řeky Svratky, která končí svoji pouť v prostřední Věstonické nádrži Novomlýnského, chcete-li Mušovského komplexu. Soustava tří nádrží je vystavěna na řece Dyji, takže se dá s nadsázkou říci, že se Svratka vlévá do Dyje. Jen tak pro zajímavost, jen pár metrů vedle ústí Svratky zde končí svoji cestu i řeka Jihlava.
Takže naše voda ze Svitavy, smíchaná se Svratkou, a vlastně teď i s Jihlavou, pokračuje dál jako řeka Dyje. Čeká na ni prabába moravských lužních lesů, překrásná Morava, která Dyji něžně přijme jižně od města Lanžhot, vedle rakouského Hohenau an der March. Morava majestátně teče níž a níž, a hned pod Děvínem u Bratislavy, svou dlouhou cestu končí a vlévá se do Dunaje.
Ten líně pokračuje dál přes další státy (Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina) a svou dlouhou pouť končí u rumunského města Tulcea, kde se dělí na tři ramena, které vtékají přímo do zmiňovaného Černého moře. Tam končí někde i kousek naší krásné Svitavy.
Ale vraťme se zpět na samý začátek. K pramenům Svitavy…
Vladimír
