Historie muškaření 3

Další část vzniku a vývoje rybaření, potažmo muškaření. Pojďme se vrátit do dob minulých a pokusme se společně sledovat vzrušující okamžiky vzniku a vývoje tohoto ušlechtilého sportu...

Muškaření v moderních dějinách

(1789 nl. -)

          Osmnácté století je pro muškaření obdobím jakéhosi útlumu. Snad díky Velké francouzské revoluci, snad to je přirozený sled událostí, kdy po Waltonovi a Cottonovi přišlo určité období klidu. Ale ne ledajakého. Je to období klidu před bouří. A že nás čeká velká a divoká bouře…

          Na udicích se začínají objevovat stále častěji vodící očka, nejprve koncová, postupem času i průběžná po celé délce prutu, což vede k lepší kontrole šňůry, lepšímu rozložení síly na udici, a tedy i k efektivnějšímu zdolávání chycené ryby. Začíná se při výrobě udic experimentovat jak s materiálem, tak i s designem. Přírodní materiál je postupně nahrazován umělým a moderním, a díky objevení spojky, se začínají stavět dvojdílné, a postupem času i vícedílné udice. Není to náhoda, že se na nich stále častěji objevuje muškařský naviják, který také prochází moderní proměnou a samozřejmě, i jeho vývoj spěje nezadržitelně kupředu.

          Převratných změn se dočkala i muškařská šňůra s návazcem. Od koňských žíní, různých střívek, až po hedvábí z bource morušového. A tím to nekončí. V budoucnu už na objevení čekají ještě mnohem lepší umělé materiály (1930). To vše vede k preciznější technice hodu, k lepšímu a citlivějšímu vedení vlastní mušky a v neposlední řadě, k celkově lepším vlastnostem šňůr a návazců.

          Toto období přineslo muškařskému světu ještě jeden, v celku zásadní objev. Muškařský svěráček. Do té doby se váže čistě jen v ruce a technika vázání je trochu odlišná od té dnešní. Mušky se tak často nemění a vážou se přímo na žíně či střívka. Snad to je jeden z mnoha důvodů, proč se muškařský svěráček hned neujal a dá se říci, že až s příchodem suché mušky začala jeho oblíbenost postupně narůstat. Holt, zvyk je železná košile a naši prapradědečkové nebyli novátorskému myšlení dvakrát nakloněni. Ale i v muškaření jde pokrok nezadržitelně kupředu a nelze ho ani v tomto případě již ničím zastavit…

***

          Snad jako předzvěst velkých událostí, vychází roku 1828 spis Salmonia: or, Days of Fly Fishing, který na sklonku svého života sepsal anglický chemik a vynálezce sir Humphry Dave (1778 – 1829), známý široké veřejnosti spíše jako experimentátor v oboru elektrochemie.

***

          Až roku 1836 se na veřejnosti objevuje excelentní a převratné dílo The Fly-Fisher's Entomology od anglického autora Alfreda Ronaldse (1802 – 1860). Jde o první komplexní práci, kde se entomologie přímo kloubí s muškařskou praxí.

          Ronalds měl vášnivý zájem o muškaření, ale šel ještě dál. Na řece Blithe (přítok Trentu), mezi obcemi Fulford a Draycott, blízko Cresswellu, postavil malý rybářský srub, kde zkoumal vodní zvířenu. Chata byla navržena tak, že částečně přesahovala nad řeku Blithe a on mohl přímo z ní, otvorem v podlaze, nerušeně pozorovat život pod vodní hladinou. Dlouho a pečlivě sledoval životní pochody pstruhů a lipanů, které pak bohatě zúročil ve svém díle.

          Detailně popisuje pstruha a lipana, jejich stavbu těla, barvu, velikost, hmotnost, či jejich přirozenou potravu. Vysvětluje, jak tyto ryby vidí, slyší, cítí, jak vnímají chutě.

          Popisuje prut, šňůru, naviják, podběrák, háčky či krabičku na mušky. Ukazuje, jakým způsobem se barví peří, určené pro vázání mušek.

          Dále se podrobně věnuje způsobu chytání pstruhů a lipanů. Vysvětluje jak si nejlépe připravit udici na lov a jaká je správná technika házení. Jaký vliv na chytání má počasí, stav vody či správná volba mušky. Jak je důležité přesné napodobení živého hmyzu, jeho dokonalá presentace či správné položení umělé mušky na hladinu. Jak nejlépe hodit na pstruha, který se právě vynořil, jak ho podebrat, popřípadě usmrtit a jaké jsou rozdíly mezi lovem pstruhů a lipanů.

          Také muškám je zde věnována značná část. Rozděluje přírodní hmyz podle měsíců, přiděluje jim vědecké názvy, ukazuje jejich imitace, u kterých popisuje, z čeho a jak jsou vázány. Najdeme zde mušky jako např. Red Spinner, March Brown, Iron Blue Dun, Yellow Sally, Green Drake, Marlow Buzz, Red Ant, Red Palmer, Brown Palmer, Black Palmer a mnoho dalších. Mušky i živý hmyz jsou v knize i barevně vyobrazeny.

          Autor zde spojil své znalosti entomologie a muškaření, s dovednostmi v oboru rytectví a tiskografie, a vytvořil dvacet barevných měděných desek. Nelze nezmínit obrázek, znázorňující tzv. „rybí okénko“, kde je vyobrazeno, jak ryba vidí ve vodě i mimo ní. Další barevná deska znázorňuje stanoviště pstruha v návaznosti na tvaru, členitosti či velikosti daného toku. Toto, samo o sobě jsou ve své době převratné věci a přičteme-li k tomu ještě detailní popis živého hmyzu, jeho napodobenin či jejich perfektní barevné vyobrazení, můžeme bez nadsázky říci, že toto dílo je jedním z milníků muškaření. Ronalds zde předběhl dobu minimálně o několik desítek let a jeho kniha The Fly-Fisher's Entomology sahá daleko za hranice doby, kdy byla napsána.

***

          Na tuto publikaci volně navázal irský autor Edward Fitzgibbon (1803 – 1857), který publikoval pod pseudonymem „Ephemera“. Roku 1838 vydává společně s Williamem Shipley spis A True Treatise on the Art of Fly-Fishing, ale pár let na to, roku 1847, již sám publikuje vynikající knihu A Handbook of Angling. Roku 1850 společně s Andrewem Youngem vydává další dílo The Book of Salmon, které sám autor považuje, za vrchol svého rybářského učení.

***

          Je naprosto přirozené, že jen pár let po vydání Ronaldsova a Fitzgibbonova díla, začíná na veřejnost pronikat první zmínka o suché mušce. Není jasné, kdo ji vlastně prvně vyvinul, zda to byl James Ogden, který se nechal slyšet, že on v letech 1839 - 1840 začal jako první se suchou muškou úspěšně chytat, nebo jiný neznámý rybář, o kterém se nedochovaly žádné záznamy. Jedno je ale jisté. Veřejně se o suché mušce, právě v těchto letech, začal zmiňovat James Ogden. V letech 1840 – 1850 započala její úspěšná transformace, u jejíhož zrodu stál právě James Ogden spolu se svým obchodním společníkem Fosterem. Chvíli na to, 17. prosince 1853 vychází v tisku článek pod názvem „The Hampshire Fly Fisher“, kde se již regulérně píše o „suchém“ muškaření. O rok později nabízí fosterova firma, jejíž součástí je i James Ogden, různé vzory suchých mušek k prodeji. Tyto Ogdenovy suché mušky již mají vztyčená a dělená křidélka.

          Je nutné si uvědomit, že až do této doby prakticky neexistovalo dělení mušek na „suché“ a „mokré“, a že v tomto období nastává jakési zrození suché mušky se všemi atributy, které k tomu náleží. Jako všechno nové, tak i suchá muška má své poporodní bolesti a vstup mezi rybářskou obec, pro ni není vůbec jednoduchý. Až koncem roku 1880 se dá říci, že je částečně zavedena v podvědomí širší muškařské veřejnosti, a to ještě ne, vždy s kladnými ohlasy. První pstruh chycený na suchou mušku je oficiálně oznámen až roku 1888, to je celých 34 roků poté, co fosterova firma prvně nabídla tuto mouchu k prodeji. Chladné a pozdní přijetí suché mušky na anglických křídových tocích je ještě víc zarážející, uvědomíme-li si, že již roku 1864 Thaddeus Norris používal suchou mušku na divokých řekách Filadelfie.

          Možných důvodů, pro tak chladné přijetí je několik. Jako jeden z nejdůležitějších se jeví ten, že muška kolem roku 1880 měla mnoho nedostatků a dosti špatně se s ní chytalo. Při dopadu na vodní hladinu se převracela na bok, či úplně na záda. Muška byla nejčastěji vázána přímo na střívko, což nejenom že zvětšovalo její objem, ale při nasákavém materiálu se na hladině udržela jen velice krátkou dobu.

          Pojem „planý hod“, „mezihod“, či chcete-li „sušící hod“, nebyl do té doby vůbec rozšířen. Sama technika „planého hodu“, sloužícího k vysušení mouchy, se do objevení suché mušky nepoužívala, jakož to i jiné podobné techniky. Ale ani po objevení suché mušky se „plané hody“ moc nevyužívali. Při tzv. „šlehání“ často praskala střívka a přicházelo se o mušku hned při ostřejším „mezišvihu“, nebo, co bylo ještě smutnější, při záběru trofejní ryby.

          Je třeba si uvědomit, že až do tohoto průkopnického období, se používali dlouhé, nejčastěji obouruční, měkké pruty, se kterými šli „plané hody“ velice špatně provádět. S masovým nástupem “planých hodů“, samozřejmě nastávají velké změny i ve vývoji muškařských prutů. Udice se zkracují, stavějí se častěji jednoruční, s tužší, rychlejší spodní částí a s měkkou, jemnější špičkou. To vše vede k modernizaci nejenom samotných prutů, ale i celého muškaření…

***

          První, kdo se veřejně začal zajímat o suchou mušku, a posléze o ní sepsal knihu, byl již výše zmiňovaný James Ogden (1803 - 1880). Dětství prožil v anglickém hrabství Derbyshire, kde se od mládí učil základům tradičního mokrého muškaření (klasická skotská škola), jež se v Anglii v té době běžně užívalo.

          Nadevše miloval řeku Wye i s jejím krásným okolím, a snad právě tam se u Ogdena zrodil nápad, zhotovit mušku, co bude plavat. Přivedlo ho k tomu pozorování mokré mušky, která při jemném položení na hladinu chvíli plavala, pak se nasála vodou a potopila. Všiml si, že právě v tom okamžiku, kdy muška seděla na hladině jako plachetnička, ji ryby rádi přijímaly. Po mnoha výzkumných výpravách a experimentech přivedl Ogden roku 1839 na svět vlastní mušku, která již byla částečně vázána z nenasákavých materiálů (sláma, atd.) tak, aby plavala. Během let 1840 - 1850 testoval tyto své nové mušky na řekách hrabství Derbyshire, hlavně pak na řece Wye, a učinil na nich ještě mnohá vylepšení.

          Roku 1850 se James Ogden stěhuje na jih, do Cheltenhamu, kde pracuje v fosterově firmě jako obchodní zástupce. Tato firma, pod vlivem Ogdena, začíná krom jiného prodávat i jeho suché mušky. On sám se často a rád vrací na sever ke své milované řece Wye, kde po dlouhá léta tyto své mouchy úspěšně propaguje a vylepšuje, a tím nemalou měrou napomáhá při výše zmíněné transformaci suché mušky.

          Při jednom z takových výletů, byl správcem Haddon Estate dotázán, zda jeho suché májovky budou také účinné na těchto vodách. Ogden si byl jist, že ano, a tak si domluvili schůzku na příští rok. Správce oblasti chtěl vytvořit alternativu chytání, kdy si muškaři na vodách Haddon Estate zachytají velké ryby čistým sportovním způsobem, a přitom ubyde úhynu takových to pěkných ryb, díky nešetrnému chytání.

          V pondělí 5. června 1865 se James Ogden znovu po roce sešel se správcem Haddon Estate a společně se vypravili na řeku Wye do města Bakewell, kde se májovky právě začaly rojit. Ve městě se již rozkřiklo o zamýšleném pokusu použít k chytání pstruhů suché jepice (májovky), a místní již čekali na to, aby si mohli se smíchem prohlédnout Ogdenovu muškařskou krabičku (v té době se v Anglii chytalo převážně mokrým způsobem a suché mušky zde nebyly až na malé výjimky vůbec známy). Shromáždili se na mostě a sledovali, jak Ogden, pan správce a hlavní dozorce začali házet své mušky na ryby. Zakrátko James chytil na své suché mušky devět pěkných pstruhů. Pak si ale všiml, že v polovině řeky sbírá po čertech velký pstruh, na kterého ale bohužel nešlo ze břehu dohodit. V této oblasti bylo již léta zakázáno brodění, ale pana správce zajímala účinnost Ogdenovi májovky na tak kapitálním pstruhovi, tak dovolil výjimečné zabrodění. Ogden velice potichu a opatrně nabrodil, a po dlouhém a přesném náhozu, byla velká ryba lapena. Bohužel, James uklouzl na bahně, ztratil rovnováhu a spadl i s prutem do řeky. Když se mu podařilo znovu postavit a sebrat udici, zjistil, že velký pstruh je stále zapřáhnutý, ale bohužel zamotaný v řasách. Ogdenovi se, díky jeho mistrné technice, podařilo kapitální rybu z vodních řas vymotat a následně navést k hlídači, který ji s úspěchem podebral. Když toto uviděli přihlížející na mostě, začali volat: „Kdyby Ogden nespadl do vody, tak by chytil každou rybu v řece.“ James Ogden zde se svou suchou muškou slavil vítězství…

          Hned příští den, v úterý 6. června 1865 bylo na Haddon Estate uveřejněno nové pravidlo, týkající se chytání ryb na suchou mušku. Toto, bezesporu revoluční pravidlo, přikazovalo na řekách Haddon Estate používat k lovu pstruhů pouze a jenom suché mušky. James Ogden spolu se správcem Haddon Estate vytvořili nový rybářský směr v oblasti suchého muškaření, který se následně začal rozšiřovat i na jih, a posléze dál do celého světa.

          Ogden později zúročil své vědomosti v knize Ogden On Fly Tying (1879), kde popisuje praktické rady o suchém muškaření, různé techniky vázání, jak křidélek či tělíček, tak i další osobité styly vázání. Tento vzácný a ceněný první výtisk, publikovaný v Cheltenhamu, dále obsahuje fascinující popisy a metody, jak zacházet se suchou muškou a jak s ní lovit. Je zde věnováno velké místo lososím muškám, májovkám, jepicím obecně, udicím, navijákům, muškařským šňůrám, košíkům, či různým stylům házení. V neposlední řadě je zde autorova zpověď, proč knihu napsal a jak před přibližně 40 lety, vynalezl suchou mušku.

          Cituji zde volným překladem část předmluvy z knihy Ogden On Fly Tying (1879):

         „Mým hlavním cílem, proč uvádím tuto příručku do rybářského světa, je, abych ukázal rybářům, jak já váži, dle svého zvláštního stylu, umělé mušky a jak na nich speciálně vyvazuji křidélka…

          To je také můj záměr, dát čtenáři své zkušenosti z mnoha let věnovaných muškaření.

          Již delší dobu jsem cítil potřebu představit veřejnosti výsledky své rybářské praxe, společně se sedmdesátiletou praxí mého zesnulého otce, kterou získal, stejně jako já, na řekách Wye, Derwent, Lathkill a Dove v hrabství Derbyshire a při chytání v Irsku, Skotsku a severním a jižním Walesu. Nicméně většinu naší praxe jsme získali na vodách hrabství Derbyshire, atd.…“

          James Ogden se významnou měrou přičinil k objevení suché mušky, k její široké propagaci a bezesporu to byl on, kdo položil základy pro vázací techniky této mušky a ukázal, jak ji používat a jak s ní chytat.     

********************

V další části se můžeme těšit na takové velikány, jako jsou pánové George S. Marryat a Frederic M. Halford...

Vladimír