Historie muškaření 2

Pokračování vzniku a vývoje něčeho tak populárního a rozšířeného, jako je rybaření, potažmo muškaření. Pojďme se vrátit do dob minulých a pokusme se společně sledovat vzrušující okamžiky vzniku a vývoje muškaření...

Chytání na umělou mušku ve středověku

(476 nl. – 1492 nl.)

          Chceme-li se něco dozvědět o muškaření v této době, zvláště pak ve středověké Evropě, musíme nejdříve zaměřit naši pozornost na Německo.

***

          Zde žil rytíř a básník Wolfram von Eschenbach (1170 - 1220), považovaný za jednoho z největších epických básníků své doby. Jako minesengr také psal lyrickou poezii. Z jeho děl jsou nejznámější Parzival, Willehalm a Titurel. Ty se roku 1217 spojí v jeden ucelený veršovaný román nazvaný Parzival a Titurel, kde se v úvodu kapitoly 37 dovíme, jak se mladík jménem Schionatulander brodí naboso potokem a pomocí udice chytá ryby. Ve stejné kapitole o kousek dál, ve verši 154, máme již podrobnější popis, jak mladík chytá lipany a pstruhy na umělou mušku.

***

          Další písemnost o umělých muškách najdeme na začátku 15. století v rukopise bavorského kláštera Tegernsee. Je zde u více jak padesáti druhů mušek popsáno jejich vázání a způsob chytání. Lze je dle druhu mušek použít jak k lovu pstruhů a lipanů, tak i k lovu kaprů, štik, sumců, mníků či lososů. Dokonce jsou zde již popsány mušky se zlatým tělíčkem s poznámkou, že některé mušky napodobují skutečný hmyz, jiné jsou zcela vymyšlené (už tehdy se mušky začínaly dělit na realistické a fantastické).

          Je zde i zmínka o koňských žíních, na něž se mušky přivazují. Dále jsou v rukopise obšírně popsány všechny rybolovné techniky, nástrahy a nechybí ani biologie ryb.

***

          Významným dílem z konce této doby je spis The Treatyse of Fysshynge with an Angle. Byl zveřejněn roku 1496 jako součást druhého vydání knihy The Boke of St. Albans od anglické převorky z převorství St. Marie Sopwell Dame Juliana Berners (podle některých historiků, je toto její autorství nepodložené).

          Ať je pravda o autorovi jakákoli, dílo je to přínosné. Nejenom proto, že jde o první tištěnou muškařskou knihu, ale především proto, že se jedná o první komplexně zpracované dílo s muškařskou tématikou, které má co říci čtenářům i o pár století později.

          Najdeme zde kromě popisu jak na ryby i kapitoly o udicích, šňůrách, háčcích, návazcích či o muškách. Zvláště muškám je zde věnována velká pozornost. Ke každému měsíci (březen až srpen) jsou doporučené dva přírodní vzory s popisem. Ačkoli tato kniha ještě nepopisuje přímo nymfy, její vzory jsou dobrou inspirací pro vázání velmi chytlavých much. Pro ucelení představy zde cituji volným překladem část kapitoly o muškách:

          „Toto je dvanáct nejlepších mušek, na které budete chytat pstruhy a lipany:

Březen

Dun Fly: tělíčko ze šedé vlny a křídla z koroptve.

Dun Fly 2: tělíčko z černé vlny, hruď a zadeček ze sojky. Křídla z nejtmavšího kačera.

Duben

Stone Fly: tělíčko z černé vlny, hruď a zadeček ze žluté. Křídla z kačera.

Dobrá muška pro začátek května: tělíčko z rudé vlny kroužkované černým hedvábím. Křídla z kačera a kapouna.“

Jaká podobnost mušky z konce středověku Dun Fly s dnešní March Brown. Tyto vzory již v minulosti nachytaly pěkné ryby a jsou stejně „jedovaté“ i o pár století později.

********************

Rozvoj muškaření v novověku

(1492 nl. – 1789 nl.)

          V samém začátku novověku Kryštof Kolumbus objevuje Ameriku. Toto období, ale také přineslo třicetiletou válku, bitvu u Moháče, nebo občanskou válku v Anglii. Nejen pro evropské dějiny je to doba převratných změn ekonomického, společenského či kulturního charakteru. Navzdory tomuto „divokému“ období se chytání na umělou mušku posouvá zase o kousek dál…

***

          Slavný švýcarský učenec a přírodopisec Konrad Gesner (1516 – 1565) publikuje v Curychu v letech 1551 - 1558 a 1587 své pětisvazkové dílo Historia animalium (pátý svazek r. 1587 posmrtně), které je považováno za počátek moderní zoologie. Ve čtvrtém svazku se autor věnuje rybám a vodním živočichům. Také zde píše o chytání pstruhů a lipanů pomocí umělých mušek.

          Gesner rozděluje mušky dle ročního období, pro každý měsíc či různé typy vod a dělí je na pstruží a lipaní. Dále popisuje tvar tělíčka, jeho barvu a kroužkování, ukazuje z jakých druhů ptáků a z jakého peří se dělají křidélka. Radí, jak a kdy máme použít danou mušku dle rojení přírodního hmyzu a v neposlední řadě zmiňuje mušky podobné housenkám tzv. „Palmers“.

***

          Roku 1590 vychází kniha A Booke of fishing with Hooke & Line, and of all other instruments thereunto belonging, jejímž autorem je anglický spisovatel a překladatel Leonard Mascall. Na první pohled by se dalo říci, že pro další vývoj muškaření není dílo nijak přínosné, jelikož autor čerpá převážně z knihy The Treatyse of Fysshynge with an Angle a on sám pouze doporučuje vázat mušky s korkovým tělíčkem, ale opak je pravdou.

          Podíváme-li se na knihu očima moderního muškaře v čase, kdy metoda „chyť a pusť“ získává čím dál tím více nadšených příznivců, je nutno uznat, že dílo je to vskutku revoluční.

          Autor, jako zapálený ochránce, ve své knize bojuje proti „požíračům“ ryb, jak zvířecích, tak člověčích. Poukazuje zde také na některé rybáře, kteří brání ryby takovým bezhlavým způsobem, že vše co jim škodí, raději hned zničí či zabijí. Mascall tvrdí, že tito rybáři jednají destruktivně, a že z jejich chování má užitek, kromě nich samotných, jen malý okruh lidí. On sám by zvolil metodu řízené regulace, kde výsledky pocítí i široká rybářská obec.

          Dále porovnává pravidla v Anglii s podmínkami v jiných zemích a cituje příklad z Francie, kde noční rybolov a poškozování břehových partií a rákosu v době tření ryb, jsou trestné činy a jsou zakázány. Zasazuje se také za to, aby se malé ryby chránily a nesměli se přivlastňovat. Poukazuje na chytání do velkých sítí, jako na devastující chování, při kterém hynou zbytečně ryby a radí vlastníkům pronajatých vod, jak udržet a zvýšit populaci ušlechtilých ryb v jejich revírech.

          Dá se s nadsázkou říci, že Mascall už ve své době bojoval proti tzv. „masařům“ a ochrana ryb byla u něho na prvním místě.

***

          Do konce 15. století nebyly známy přesné informace o životě vodního hmyzu pod hladinou. Až roku 1600 uveřejňuje Angličan John Taverner svojí knihu Certaine Experiments Concerning Fish and Fruite.

          Dočteme se zde o výstavbě rybníků, o jejich dělení či vzájemném propojení vodními kanály, o jejich správě a údržbě, o chovu ryb v těchto vodách, jejich krmení a léčbě. Je zde rozdělen chov lososovitých, dravých či kaprovitých ryb a popsáno jejich chování ve volné přírodě. Dovíme se zde např. o migraci úhořů, o jejich rozmnožování, které je do té doby zahalené tajemstvím a v neposlední řadě také, o vodním hmyzu.

          Autor popisuje celý životní cyklus vodního hmyzu a vysvětluje, jak důležitá jsou jednotlivá vývojová stádia v potravě pstruhů a jak a čím se dají napodobit.

***

          Na toto, dá se říci vědecké dílo, volně navázal anglický básník a rybář John Dennys, který napsal poetické pojednání o rybolovu The Secrets of Angling. Toto dílo bylo prvně publikované až posmrtně roku 1613 s autorovými iniciály JD. To vedlo k tomu, že autorství bylo po mnoho let přičítáno šesti různým autorům. Až roku 1811 se prokázalo (Stationers' Registers), že autorem je právě John Dennys. Jeho verše byly několikrát uvedeny v jiných dílech, jako např. v The Compleat Angler (1653) od I. Waltona a samotné dílo se dočkalo několika vydání.

***

          Anglický rybářský průvodce Thomas Barker vydává roku 1651 knihu The Art of Angling, kde jako první dělí umělé mušky na dvě velké skupiny, a to na bezkřídlé (Hackles, Palmers, Spiders) a s křídly (Winger Flies) a popisuje, z čeho a jak jsou vázány. Rovněž se ve svém díle zmiňuje o rybářském navijáku, který zde jednoduchou perokresbou vyobrazuje a také popisuje.

***

          Nelze zde alespoň okrajově nezmínit anglického kapitána Richarda Francka (cca 1624 – 1708), který roku 1658 napsal knihu Northern Memoirs, kde jako první popisuje lov lososů ve Skotsku, či plukovníka Roberta Venablese (cca 1613 – 1687), který také publikuje svoji rybářskou knihu The Experienced Angler (1662).

***

          O vskutku nový moderní pohled na celý rybářský sport se postarala kniha anglického spisovatele Izaaka Waltona (1593 – 1683) s názvem The Compleat Angler (1653), která se dočkala v dalších letech mnoha vydání a doplňujících úprav. Pro širokou rybářskou obec se stal Walton zakladatelem moderního rybářského učení a jeho nadčasové dílo je i po mnoha letech velice žádoucí a čtené.

          Autor zde čtenáři nenásilným a příjemným způsobem radí, jak na různé techniky chytání, popisuje zde přirozené nástrahy, zajímá se o biologii mnoha druhů ryb a v neposlední řadě se okrajově věnuje i muškaření (bohužel v tomto oboru mnoho nevynikal).

          Toto ale napravil jeho blízký přítel, vynikající muškař Charles Cotton (1630 – 1687), který na žádost Waltona napsal muškařské pojednání, kde zúročil své letité muškařské zkušenosti, a krom jiného zde popisuje, jak, kdy a s jakými muškami na pstruhy, lipany či lososy. Tento rukopis nazvaný Instructions how to Angle for a Trout or Grayling in a Clear Stream zařadil Walton jako druhý díl k pátému vydání The Compleat Angler (1676). Tímto krokem, kdy obohatil svůj spis o Cottonovu plnohodnotnou muškařskou část, vytvořil Walton z knihy The Compleat Angler téměř nesmrtelné dílo.

********************

Příště si povíme o moderních dějinách, a jízda bude pokračovat...

Vladimír