V Olomouci na nádraží si už kávu nepoložím

Není totiž kam. Většinou jezdím autem, takže by mi to vlastně mohlo "být jedno", ale mé rodné pouto k tomuto městu je zřejmě příliš silné, než aby mě tyto občasné chvíle, strávené v těchto prostorách nechávaly zcela klidným.

Nové nádražní sedačky© Martin Dvořák

Doposud se zdálo, že veškeré úpravy interiéru olomouckého nádraží vedou spíše ke zlepšení. Měl jsem dojem, že zde lze nalézt jakousi rovnováhu mezi moderním vybavením a historickým duchem. Úpravy se většinou týkaly vzhledu než funkce.

Dnes ráno jsem jel do práce dvěma autobusy a tak jsem těch pár minut mezi přestupem opět šel trávit do prostor nádraží a to zejména konzumací čerstvého pečiva ze stánku a kávou z automatu. Takový občasný rituál. Tak si koupím tentokrát pro změnu ořechový hřeben, dva, a kafe z automatu. Mají tam teď takové mohutné, ty mě opravdu zaujaly, vypadají, že by všudypřítomnému vandalismu mohly odolávat dlouho. Vyndám kafe a jdu si sednou, jako vždycky, na lavičky uprostřed haly.

Nojo ... ale ... kde jsou? Míst nich - nové nerezové sedačky, pěkně jedna pro jednoho, žádné družení se po dvou jako doposud. No nic, vyzkoušíme nový produkt.

Stačilo však dosednout a už se mi drala v duchu z úst věta:

"Který vůl tohle vymyslel."

Nic proti inovaci, ale tohle jste soudruzi trochu přehnali. Nejen, že nerezové sedačky pěkně po ránu studí a nezahřejí se o člověka ani po pěti minutách, ale zcela zabily možnost si cokoliv na ně odložit. Nejen díky tomu, že jsou separované pouze pro jednoho člověka, ale hlavně díky jejich "anatomickému" tvaru, který je všechno, jen ne rovný. Košíku s houbami je to možná jedno, ale já se s tím nějak smířit nemůžu. To už i ty "nové a moderní" trubkové lavičky u zastávek před halou jsou menší zlo. Sedět se na nich nedá, pokud nejste vybaveni dostatečným tukovým polstrování, ale ten kelímek s kávou na nich jakž takž drží.

Přemýšlím, kde se stala chyba. Zřejmě někde mezi zadavatelem a zpracovatelem. Jeden zřejmě dopravu vlakem zná jen z doslechu a druhý měl zase dobrý kšeft.

Původní staré dřevěné lavice, které tam byly doposud, byly odsunuty do boční části haly. Už asi nejsou tak reprezentativní. Doufám, že tam nějakou dobu ještě zůstanou. Budu si na ně chodívat sednout. Než je vyhodí úplně.

Achjo! Olomouci, Olomouci, co se s Tebou děje.