Co třeba 11:11:11, nebo 22:22:22, nebo taková půlnoc? 00:00:00. Všechno je vynulováno, reset a jedeme znovu! 31.12.2009 23:59:59 ... prásk! Ta kniha má 999 stran? To nemůže být náhoda!
O půlnoci jsem měl vždycky pocit, že se něco pohne, něco někde spadne, těžká rafička se s hlučným cvaknutím přesune o pozici dál a složitý mechanismus uvnitř zarachotí.
Zřejmě to mám už od dětství, kdy, sedíce u stolu v kuchyni, jsem ve volných okamžicích přepočítával žaluzie, články ústředního topení. Měli jsme takové staré rádio, co máma přinesla jednou z práce, a to mělo reproduktor krytý hliníkovou mřížkou - zkusím něco vygooglit, moment...
... něco takového, kdoví, jestli ho ještě naši někde mají. To byla lahůdka, čas od času si přepočítat ty malá políčka mřížky!
Vždycky, když se někde vyskytlo pěkné číslo, měl jsem pocit, že se musí něco stát, něco důležitého, co si můžu zapamatovat třeba podle toho čísla.
Pěkná čísla jsou samozřejmě i věcí byznysu. Vezměte si takové SPZky. Je všeobecně známým veřejným tajemstvím, že kdo má moc a peníze, může si dovolit SPZku s pěkným číslem.
Nebo třeba ony zlatá čísla mobilních telefonů. To je věc!
Na střední škole jsme se spolužáky z recese dělali různé věci. Třeba bylo období, kdy jsme špendlíkem nebo hrotem kružítka vydlabávali z křídy různé tvary. Vrcholem umění byl z jednoho kusu křídy vyrobený řetěz o několika okách, již spojených. Našeho počínání si všimla jedna učitelka, která podporovala tvořivost všeho druhu a uspořádala z těch křídových výrobků dokonce malou výstavu.
Matematika je plná pěkných čísel. Jednou jsem třeba přišel na to jak vyrobit libovolné periodické číslo, protože periody jsou přece paráda! Vezmete třeba 123 a chcete periodické číslo? Vydělte ho číslem o stejném počtu míst, složeném se samých devítek, čili: 123/999 = 0,123123123123123... Funguje to vždycky.
Ve stejné době jsem měl od táty půjčené matematické tabulky, ve kterých byly na jedné zadní straně vypsána "zajímavá čísla". Bylo mezi nimi samozřejmě i pí a to na celých 35 desetinných míst. Což byla výzva, kterou jsem samozřejmě nenechal bez odezvy a to číslo si pamatuji dodnes.
3,14159265358979323846264338327950288
Stejně tak si pamatuju mobilní číslo své ženy, protože jsem jí dříve často posílal smsky přímo z brány operátora, své rodné číslo - což se zdá být samozřejmé, ale překvapivě ho spousta lidí stále hledá v občance.
Paradoxem je, že na normální věci je má paměť leckdy přirovnatelná k pacientovi s Alzheimerem.
Tuhle jsme jeli s ženou na víkend k jejím rodičům a už na začátku jízdy jsem si všiml, že na tachometru je 188 809 km. Tak se mi zatajil dech a říkal jsem si, že ten okamžik prostě nemůžu prošvihnout. Budeme právě někde na D1, kdoví, na kolikátém kilometru. K velkému zklamání jsem bohužel tento vzácný okamžik prošvihl, neboť jsme zrovna měli nějakou "důležitou vzrušenou diskuzi" a tak jsme to místo profrnkli a kouzlo bylo v čudu. Tak snad příště, jestli se toho to auto vůbec dočká. Pak to bude ještě lepší. 199 999 a hned 200 000. Jednou u našeho předchozího auta jsem takový podobný kilometr projel asi 20kou, abych si ho užil.
Jo, a abych nezapomněl! Synovi jsme kdysi založili dětské konto. Nejsme žádní boháči, z jednoho platu a mateřské se toho moc našetřit nedá. Kolik myslíte, že mu tam měsíčně posílám? 333,33 Kč.
Pokud to máte taky tak, třeba vás budou bavit filmy jako Pi nebo The number 23.
Koukám, že dnes je 25.02.2009. Letos 29.02. nebude tak se budu těšit až na 20.09.2009.
Mimochodem, dnes máme výročí naši svatby. Na vítězný únor.
