Padla vláda. Ať žije vláda? Snad raději ani ne.

Uf, tak konečně, říkám si, když čtu, že padla vláda. Konečně se zase bude něco měnit, jedno jakým směrem, zdá se mi, že jakákoliv změna bude lepší, než současný stav.

V následujících čtyřech letech jsem zaznamenal u Jiřího Paroubka jistý posun od role buldozeru do pozice člověka, který ví, co říká, stojí si za tím a nemá potřebu šprta šplhouna. Něčeho podobného jsem si všiml již dříve u Miloše Zemana, kdy se z arogantního politika ve vládě stal po jeho odchodu vážený poradce a komentátor, kterého je stále zábava poslouchat.

Nehodlám tímto jakkoliv determinovat svou politickou orientaci, neboť jsem jednak nikdy takovou potřebu nepociťoval a jednak jsem nikdy neměl ve složité spleti politické scény natolik jasno, abych dokázal jednoznačně preferovat jednu stranu. Poslední, téměř čtyřleté představení mě však úspěšně dostrkalo do pozice, kdy jsem opravdu vděčný za změnu.

Ať už jakoukoliv.