Otázka "za milion". Odpovědí může být několik.
blogs.amctv.com Nejen jako reakce na článek o stravenkách na aktualne.cz, ale konečně také jako reakce na podobné dění v rezortu mě blízkém již nemohu jen nevěřícně kroutit hlavou ale potřebuji to dostat ven.
S požehnáním dnes již bývalého ministra vnitra Ivana Langera byla stvořena a do reálné podoby přivedena myšlenka tzv. centrálních nákupů. Jedná se, jak již název napovídá, o vyhlášení výběrového řízení na jednoho jediného dodavatele různých komodit. Začalo to pneumatikami, kancelářským spotřebním materiálem, paměťovými médii a v neposlední řadě také výpočetní technikou.
Optimistická polovina věci zajistí přísnými a detailními smlouvami relativně spolehlivé dodávky materiálu za minimální vysoutěžené ceny. Nějaké další pozitivum však nemohu nějak vymyslet.
Problémů a nepříjemných věcí totiž vyvstává hned několik. Dosavadní regionální dodavatel například spotřebního materiálu do tiskáren totiž běžně bývá schopen reagovat naprosto pružně a v případě největší nouze dodá materiál maximálně do druhého dne bez jakýchkoliv příplatků nebo sankcí. S takovým dvorním dodavatelem se pak udržují dobré obchodní vztahy a pokud vše dobře šlape, člověk je rád. Nic takového se za současně nastavených podmínek, kdy je zboží třeba objednávat s ročním předstihem, nastat nemůže. Už jen pro soukromý sektor zcela nepochopitelná nutnost včasných a závazných objednávek sice nutí koncového zákazníka dobře plánovat, nicméně v případě jakýchkoliv výkyvů mu nedává žádnou možnost situaci okamžitě řešit. Objednávat například inkoustové cartridge i ve čtvrtletních intervalech pak snadno vede k jejich znehodnocení a tím pádem nepoužitelnosti. Je-li konkrétní organizace limitována navíc ještě roční přidělenou výší finančních prostředků, dostává se tak do existenčních problémů.
Je to jako s Marxismem. Myšlenka dobrá, ale v praxi to nikdy nedopadlo dobře.
Jediné dva subjekty, které mají totiž z celého systému centralizace prospěch jsou ze třech firem, vybraných za neprůhledných podmínek, vítězně vybraný dodavatel a potom onen "muž s cigaretou", ať už skupina, či jednotlivec, který si na tom celém namastí kapsu.
Rozhodnutí ohledně dodavatele stravenek v senátu vypadá navlas stejně.
Uprostřed pokřivené konkurenceschopnosti trhu a pachuti z monopolismu tedy nezbývá než doufat, že současný ministr vnitra bude stejně razantní a nekompromisní i v rozpoznání těchto špinavých praktik různých náměstků a ředitelů kdejakého rezortu. Zřejmě by byl ještě potřeba nějaký ten zázrak. Protože věřit ve spravedlnost a morální čistotu člověka v politice lze dnes jen velmi obtížně.
