Den, kdy jsi poprvé uviděl horu
***
Den, kdy jsi poprvé uviděl horu
Ten den, kdy jsi poprvé uviděl horu, bylo hrozně. Mlha, drobné namrzlé kapky sekaly v ostrém větru do tváří jako by měly ve svých ledových rukách malé bičíky, vidět bylo sotva na krok. Šli jsme skoro ještě za tmy mlhou vzhůru, ty a já, za námi zůstávaly jen jedny stopy. Z mlhy zvolna vystupovalo slunce. Držel ses statečně mé hlavy, najednou jsi vykřikl: „Tam! Tam!“ Zvedl jsem oči.
Před námi, ozářená sluncem, se náhle vztyčila ona: úchvatná, nádherná, nezdolná (ale zdolatelná), životadárná, ale taky smrtonosná. Postavil jsem tě vedle sebe. „To je ona?“ „Ano.“ Ano, to je ona. Hora, kterou jsem ti už měsíce sliboval. („A když už půjdeme?“ „Vydrž, ještě ti není pět!“) „Hezká!“ Sedl jsem si na bobek a podíval se do tvých pětiletých očí. „Bude to bolet.“ „Už pojď!“ Dole za námi zůstalo bílé moře mraků, před námi dvakrát pět hodin dřiny a odříkání. Teď už nebylo cesty zpátky.
***
Před pěti lety jsem ti slíbil, že tě naučím slézat horu. Byl jsi jenom uzlíček a místo člověka s rozeklanou tváří, jehož fotografie nám ukazovali, aby nás zastrašili pět měsíců před tím než ses narodil, mě na ruce položili úžasné, nádherné dítě. Třesoucíma se rukama jsem ti napsal na nohu tvoje jméno a ukázal tě tvé matce, která nás, mě a tebe, vyčerpaná, ale šťastná, sledovala. A tehdy, s očima vpitýma do tebe, jsem ti dal ten slib s horou. Navzdory všem těm předpovědím a snahám, a taky pro tu chvíli, kdy jsme se zsinalí strachem rozhodli pro tebe, ať už bys byl jakýkoli, jsem ti slíbil tu horu, a taky pro ty, kvůli nimž jsi měl být už pět let mrtvý, ale nejsi...
A taky proto, abych já, z vrcholku té hory, až pod sebou uvidíme všechna ta nepatrná města a městečka s tečkami lidí, ve chvíli, kdy se možná další dosud nenarozená hlava skutálí do koše, mohl vykřičet to tvoje a moje vítězství a ve tvých pětiletých očích mohl vedle ohromující únavy spatřit taky slast z dosažení cíle, kterou nikdy nepozná ten, kdo se nechá svírat raději strachem, než aby vzal svůj zítřek do vlastních rukou, a s rizikem, že zahyne, se vydal vpřed, tam, kde každý z posledního tisíce kroků působí nesnesitelnou bolest, tam, kde jeden neopatrný úkrok stranou znamená smrt, ale taky tam, kde pojednou, když už není kam jít, protože hora tu končí, zaplaví jeho srdce nepopsatelný pocit vítězství a z na smrt unavené duše se vydere výkřik, který se rozletí z hory do všech měst a městeček dole a ve stoupavých vzdušných proudech se vznese vzhůru až k nebi, a hora tím výkřikem ztratí kus ze své hrůzy, a všichni ti, kdo v údolí pod horou se zakloněnými hlavami bručí: „Blázni! A když spadnou, dobře jim tak,“ získají další statečné srdce, které jim bude k ruce, když oni sami už tu tíhu neunesou.
I kvůli nim jsem ti slíbil tu horu, abys za ně mohl vztáhnout ruce k nebi a vykřičet do všech stran svůj a jejich naplněný sen o vítězství.
***
„Tati, už je ráno!“ tahal jsi ze mě dnes ještě za tmy peřinu. Den, kdy jen já a ty porozumíme tomu, co se děje, den, kdy si mé ruce vzpomenou na chvíli, v níž poprvé ztěžkly naplněny tebou, když mi tě minutu po narození vložili na předloktí, den, kdy se naplní můj pět let starý slib, ten den je tady.
***
Stojíme ruku v ruce čelem k hoře. Zvedáš ke mně oči a taháš mě svou malou rukou dolů. Dáš mi pusu na tvář a já, náhle naplněn silou lva, a ty, moje svědomí, srdce a život, vykročíme vpřed, tam, kde každý úkrok stranou znamená smrtelné nebezpečí, tam, kde vítr šlehá víc než oboustranně ostré žiletky, tam, kde svaly vypovídají poslušnost, tam, kde vyčerpání bolí tak, že si to jen stěží lze představit, ale zároveň taky tam, kde je pohřebiště pout všech strachů a obav, tam, kde už nic nestojí v cestě vítězství nad každou známou i neznámou horou tvého budoucího života, tam, kde i ty získáš sílu lva, která má moc ubránit tvou čerstvě nabytou svobodu před každou horou, která by tě chtěla pohřbít ještě na úpatí, sílu, která tě jako na křídlech vynese na každou z tvých hor i nehor, aby se z nebetyčných staly přízemní, z nedosažitelných pokořené a ze smrtonosných životadárné, a já, já tě budu sledovat z povzdálí a moje srdce se bude dmout hrdostí nad tebou a hořet při vzpomínce na den, kdy jsem tě navzdory slzám tvé matky („Vždyť ho zabiješ!“) vzal s sebou ven mezi žiletky ledových vloček, a ty, můj pětiletý život, jsi poté, co jsme se spolu vynořili ze tmy do světla, z mlhy do slunce a ze smrti do života, ruku pevně ukrytou v mé, poprvé uviděl horu.
Začali jsme stoupat.
Jan Dvořák
Video: Kapela OK GO ve svém novém klipu poletuje ve stavu beztíže
Zažít v letadle stav beztíže? Proč ne? Hoši z americké kapely OK GO si to vyzkoušeli v nejnovějším ze svých unikátních klipů. Japonská MTV ho ocenila jako video roku 2015.
Jan Dvořák
Rozhovor: Sdílíme spolu fascinaci moři a oceány
Letec a publicista Jiří Pruša a filmový režisér Petr Nikolaev vyrazili v úterý ráno z Prahy směr Karibik, aby z letadla zmapovali jeho ostrovy. Před odletem jsem je vyzpovídal.
Jan Dvořák
Johnny Depp, Bedřich a já
Jak jsme s Johnny Deppem, co není pirát ale kocour, do Černého moře a pak až do Kyjova, tam, kde bydlí babička Jarka.
Jan Dvořák
Muž, saně a chlapec
Zasněženou krajinou šel muž. Bylo nádherně. Sníh jiskřil ze všech koutů, slunce svítilo jako o závod. Ten muž byl zdaleka, v životě sníh neviděl. Tu došel ke zvláštní věci. Stála opuštěná na sněhu, nikde nikdo.
Jan Dvořák
Příběh chlívečku holenní kosti
Mladý muž láskyplně odemkl zámek otlučených dřevěných dvířek. Musel zabrat, aby povolily. „Příště Vás musím opravit," řekl, než udělal zednickou tužkou, která visela na provázku vedle dveří, čárku na veřeje. Pak se sehnul a vstoupil do místnosti za nimi.
Další články autora |
Aralské jezero vstává z mrtvých. Voda se vrací a do ní i život
Objem vody v severní části Aralského jezera se od roku 2008 zvýšil téměř o polovinu, uvedly...
Miliardář Leon Tsoukernik po užití léku zkolaboval. Není jasné, zda se probudí
Miliardář a blízký přítel Ivany Gottové Leon Tsoukernik (51) zkolaboval ve svém sídle v Chodové...
Havárie historické bojové techniky na jihu Čech: dva mrtví, osm zraněných
Při ukázkách historické bojové techniky u Horního Dvořiště na jihu Čech došlo k tragické nehodě....
Kdo nečeká, není Čech. Antireklama na Českou poštu ovládla sítě, smějí se i pošťáci
Sociálními sítěmi se od středy rychle šíří zábavné video režiséra Vladimíra Špičky, které si dělá...
„Ukrajina přestane existovat už letos.“ Kreml předpovídá i zánik Moldavska
Bývalý šéf ruské tajné služby FSB a jeden z nejbližších poradců diktátora Vladimira Putina Nikolaj...
Policistům se přihlásil muž, po kterém v areálu ČZU pátrali kvůli vyhrožování
Policisté v areálu České zemědělské univerzity v Praze prověřovali oznámení ohledně divného chování...
Americká cla na dovoz z Mexika mohou mít škodlivý dopad, obává se Volkswagen
Německý automobilový koncern Volkswagen varoval před škodlivým ekonomickým dopadem cel, která...
Piráti vytáhli do boje proti premiéru Fialovi kvůli kampeličce
Aktualizujeme Piráti zaútočili na předsedu vlády a ODS Petra Fialu. „V kampeličce, kde měl podíl premiér,...
Žák, který mířil na učitelku pistolí, je v ústavu. Podezírají ho z pokusu o vraždu
Jako podezření z pokusu o vraždu vyšetřují kriminalisté pondělní čin sedmáka, který na základní...
Antibiotika nemusejí jen pomáhat, příliš časté užívání škodí.
Antibiotika lze považovat za velký zázrak medicíny. Dokážou rychle a účinně pomoci. Na druhou stranu, pokud se s nimi zachází nevhodně a užívají se...
- Počet článků 48
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3508x