ČD sypou peníze do filmu, na cestující jim nezbývá

Aneb Když vlaky stojí, auta jedou. Znáte tu písničku: Z Opavy, z Opavy, rychlík jede do Prahy, nikdo nemá obavy, jestli dojede... Luděk Sobota. Tuhle jsem sice nejel do Opavy, ale do Ústí nad Labem, nicméně obavy jsem taky neměl. Leč, měl jsem mít. Příště budu obezřetnější. 

A stály a stály a stály, a spaly a spaly a spaly...k-report.cz

***

Kousek před Roudnicí to zavrzalo, zaskřípalo, okolní tma přestala házet světly podél trati. Poslední vzdech a stojíme v polích. Po chvíli to s námi ještě docukalo až na nádraží, a to bylo na tři a půl hodiny naposled, co se vlak pohnul. Bylo něco před půl sedmou večer, jel jsem z práce, vnímání na nule. "Je tam nějaká nehoda, budeme mít asi tři čtvrtě hodiny zpoždění," strčil po čtvrthodině nečesanou hlavu do kupé průvodčí.  

Jak se ukázalo, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, vlak jedoucí opačným směrem přejel člověka, takže vyšetřování, trať neprůjezdná. Co se dá dělat. Za to přece nikdo nemůže, a už vůbec ne České dráhy.

Jenže.

Včera čtu noviny, cvalík Dalík dohodil balík. Renčovi. Proč ne, ať mají filmy rozpočet, který jim sluší, aspoň nebudou vypadat, jako když je kluci a holky, co spolu točí, dělali na koleně.

Ale kdo jim penízky nasypal? České dráhy. Kolik daly, nevíme. Málo to asi nebylo, Filip Renč řekl Zuzaně Kaiserové z MF DNES, že bez těchhle peněz by štáb neměl v balkánských horách k dispozici vyhřívané stany a místní šerpy. Zaslechl jsem taky něco o natáčení z eroplánu. Takže to asi bylo víc než na žvýkačky.

***

V přítmí roudnického nádraží, a podle "našeho" průvodčího i před ním, se začaly hromadit vlaky jak horníci v dole u Cimrmanů. Náš vlak kupodivu nepřestal topit (jezdím po téhle trati často, a obvykle před Kralupami při jízdě směrem na Prahu topení začne dýchat méně a méně, až za Kralupami dodýchá úplně), takže jsme nemrzli. Slibovaná tři čtvrtě hodina je v nenávratnu, moje popracovní pasivita se změnila v letargii.

Po dvou hodinách se vzpínám k akci, jdu zjistit situaci. Průvodčí spí ve služebním vagóně s hlavou na stole. "Nó, máme mobily, ale víme pendrek," mžourá rozespalýma očima, když se od něj pokouším zjistit, zdali ještě někdy někam pojedeme. Spi sladce.

Je to jako v bizarním filmu. Na většině kolejí spící vlaky, v každém z nich uvadlé mumie cestujících. Ticho, drážní rozhlas už tři hodiny mlčí, ruší jen z okénka do okénka vedený hovor mašinfírů dvou vedle sebe stojících vlaků. Nakonec to trvalo tři a půl hodiny. Dvě stě deset minut ztraceného času. 

***

Nevím, kolik milionů či desítek milionů České dráhy věnovaly z mé a tvé akciové peněženky štábu Filipa Renče. Ale vím, že ten večer v Roudnici neučinily (až na ten vstupní s hlavou průvodčího ve dveřích kupé) ani jeden jediný pokus informovat cestující o tom, co se děje.  Neučinily ani jediný pokus o to dopravit své chlebodárce - cestující - do cíle co nejdřív. Vím, že České dráhy neučinily ani jeden jediný pokus vyřešit situaci, do níž je přivedl nešťastník, který skočil nebo spadl pod kola jednoho z vlaků, ve prospěch cestujících, nebo o tom alespoň cudně pomlčely. Nechaly lidi trčet v nejistotě v polích.

Kolikrát už vlak někde někoho přejel. Kolikrát už měly České dráhy příležitost se naučit, jak takovouhle divokou situaci řešit. Ale nevyužily ji. Nejspíš je to ani nenapadlo. Je ale opravdu tak složité mít pro tyhle situace v záloze řešení? Dohodu s jinými dopravci, kteří by dovezli cestující se zpožděním, leč přece? Nebo aspoň říct: Lidi, vrátíme vám jízdné, sežeňte si odvoz. Aha, to by stálo peníze! Stálo, to je jisté. Jenže kde je brát, když jsou třeba u Renčových balkánských šerpů nebo v reklamě v časopise 51PRO, který nikdo, kdo běžně jezdí vlakem, nečte, protože to je neprodejný (oba významy, které vás teď napadly, platí) magazín ODS, v předraženém pendolinu nebo kdovíkde všude ještě.

Ale dobře děláte, chlapci a děvčata z Českých drah, nedejte se. Kupujte dál grandiozně předražená pendolina, abyste se mohli chlubit, jakou že to super kvalitu za (ne)přijatelnou cenu lidem nabízíte. A za těch pár zbylých šušníků ostatním cestujícím kupte ty dvacet let staré ojeté krámy (byť jsou nesrovnatelně lepší než většina toho, čím u nás lidi vozíte) z Německa, jak včera proběhlo médii. A nestyďte se: klidně tvrďte dál, že těmi vykopávkami chcete zvýšit kulturu cestování na českých kolejích. Vždyť cestující je jen obtížný hmyz, kterému stačí šoupnout šidítko a on dumlá a dumlá, a mlčí  mlčí...