Bajkomat: Domku, domečku!

Milý čtenáři! Pomoz mi dokončit tento článek! Je to totiž Bajkomat: v diskusi dopište svoji verzi konce (podrobnosti na konci článku). Vítěznou variantu brzy zveřejním - vítěz má u mě 0,75l kalifornského červeného Cabernet Sauvignon!

Domku, domečku!

Málo se to ví, ale bylo to takhle.

Byl nádherný jarní den. U cesty k lesu stál domeček. Ne velký, spíš malý. A ne moc nový. Spíš rozbitý - prkno sem, prkno tam.

Šla kolem myška. "Domku domečku, kdo v tobě přebývá?" ptá se. "Asi já," odpoví si, když se nikdo neozývá, a stěhuje se dovnitř. "Tady budu bydlet," říká spokojeně, když se vyložila v okně. Prohlíží si krajinu kolem, hned za cestou je louka a za ní voní les. "Krása," hodnotí svoje nové bydliště.

Druhý den, sotva se myš probudila a zaujala své místo v okně, šla kolem žabka. "Domku domečku, kdo v tobě přebývá?" ptá se. "Já Myška Pískalka, sama vidíš," odpovídá jí myš, "a kdo jsi ty?" "Já? Žabka Kuňkalka," říká žába. "A víš co? Pojď, budeme bydlet spolu," zve myš žábu dál.

Když navečer kolem domku prochází zajíc, uvidí v okně dvě zvláštní bytosti. Žába sedí na okně, opírá se o rám, kýve nohama - jedna jí visí ven, druhá do místnosti. Myš spokojeně oddychuje opřená o druhou stranu okna, ocásek se jí zvedá a klesá podle toho, jak se nadechuje a vydechuje. "Domku domečku, kdo v tobě přebývá?" ptá se zajíc směrem k oknu. "Já Myška Pískalka! Já Žabka Kuňkalka!" zazní z okna. "A co tam děláte?" ptá se Zajíček Ušáček. "Kýveme nohama," řekne žába, myš dodává: "A spíme. Nevidíš, že nás budíš?!" Zajíc se dlouho nerozmýšlí, když ho obě dosavadní obyvatelky pozvou dovnitř a za chvíli jsou v okně tři.

Psovi, který kolem domku ráno běží do města pro noviny, se tak naskytne ještě podivnější podívaná. Z okna visí jedna myší a jedna žabí noha, mezi nimi vykukují dlouhá chlupatá zaječí chodidla. "Hej! Domku domečku! Kdo v tobě přebývá?" štěkne směrem k oknu až osazenstvo popadá na zem. "Co děláš, blázne? Nevidíš, že spíme?" zlobí se na psa myš. "Pojď spát taky a neštěkej tady jak na lesy," dodává žába. Zajíc zase usnul. Pes uvažuje nahlas: "Něco na tom je. Beztak už toho otroctví mám tak akorát dost. Pořád: Skoč tamhle, dones tohle..." Pak zavrčí: "To se vrr..." a přidá se ke třem kamarádům. Do okna se už nevejde, ale jemu beztak nejlíp vyhovuje podlaha; takže si nestěžuje a za chvíli už klidně oddychuje mezi dveřmi.

Všechny čtyři vzbudí až k večeru další kolemjdoucí. "Je to tu jak na Václaváku," bručí myš, když slyší mečivé: "Domku domečkuuu, kdo v tobě přebývááá?" Vzbudí se jen ona. "Já Myška Pískalka, já Žabka Kuňkalka, já Zajíček Ušáček, já Pejsek Hejsek," odrecituje za všechny. "A ty, co nás budíš?! A kdo jsi?" "Koza Róza," zamečí koza. "Vešla bych se k vám také?" ptá se. "No, snad se ještě zmáčkneme," rozhlédne se myš po domečku a zve kozu dovnitř. "A teď spi a neotravuj," přikazuje jí, když se koza uvelebí pod stolem.

Po chvíli vychází měsíc a ozařuje studeným světlem scenérii, v níž pět kamarádů spokojeně oddychuje v domku, který byl ještě předevčírem úplně opuštěný, smutný, nevyužitý.

Další den před obědem se kolem sune medvěd. Nakoukne oknem na spící pětici a zařve: "Vy telata strakatá, hovada líná, co se tu povalujete bez užitku?! Alou, už ať jste odsud pryč a koukejte něco pořádného dělat!" cení na pět rozespalých kamarádů svoje ohromné uslintané zuby. Většina obyvatel domku omdlí, jen pes bere nohy na ramena a mizí v lese. "Pakáž jedna líná. Nic to nevydrží," hudruje medvěd, když si zblízka prohlíží bezvládná těla. Myšlenka, že se blíží čas oběda, mu najednou je více než blízká...

(Tady text nekončí, jen je skryt. Napište, prosím, do diskuse svoji verzi (+- na 10 řádcích), vítěznou variantu zveřejním během následujících dvou dnů spolu s původní mojí verzí. Pište, pište, pište, Cabernet čeká!)