Ať žije kuchař!

Ano. Ať žije kuchař hotelu Energetik na Hnědém vrchu nad Pecí pod Sněžkou. Asi je to reklama. Ať!

Hotel Energetik má hrůzostrašné jméno a úchvatnou polohu nad jedním krkonošským údolím. A má kuchaře. Ale není to obyčejný kuchař. Je to můj kuchař. Kdybych mohl, dal bych mu všechny kuchařské řády, Řádem myšího kožíšku počínaje a Řádem zlaté vařečky konče. A ještě jeden řád bych mu dal - Řád radostné dovolené.

Zmíněný hotel tak jako tisíc jiných zavedl podávání jídel stylem švédského stolu. Ale udělal to (nejspíš taky jako tisíce jiných) fikaně. Spolu s hrnci s polévkami, omáčkami, knedlíky a bramborovou kaší vyvezl z kuchyně i kuchaře. A ten, co měl službu v týdnu od 18.tého srpna letošního léta, to je ten, o němž říkám: Ať žije!

Tenhle růžolící třicátník mírně při těle, celý v bílém, na hlavě vysokou kuchařskou čepici, s rukama za zády čekající na svého strávníka, nám tolik zpříjemnil už tak docela fantastickou dovolenou, že si to nemůžu nechat pro sebe.  

Byl to obřad. "Dobrý den, tak dneska tu máme kuře na kari, tohle je losos, tady pak pro slečnu brokolici v omáčce a nebo snad vepřové závitky?" Taková malá exkurze po tom jeho malém království, které si celé přivezl z kuchyně až do jídelny, takže každý skutečně viděl, jak to, co bude jíst, vypadá ještě dřív, než se to ocitne na talíři. A vypadalo a vonělo to vždycky věru krásně. A taky to dost dobře chutnalo.

Ale to pořád není to hlavní. To hlavní je, že ten člověk se pořád usmíval. Ne přitrouble, jak to někteří lidi umějí. On se usmíval, protože byl takový! Čišela z něj radost z toho, že může nabídnout to, co ukuchtil, čišela z něj radost z toho, že to lidem chutná a že mu to přijdou říct, prostě ten člověk kolem sebe šířil něco tak příjemného, že já to měl k té večeři vždycky jako pochoutku, jako bonus navíc. Bavilo mě ho pozorovat, dělalo mi dobře vidět, že někdo, ač Čech, je radostný, ochotný, pozitivně naladěný, milý, příjemný. A co víc, nebyla to maska, bylo to  d o o p r a v d y.

Neodolal jsem, a musel jsem mu to říct. A tak jsem ho snad taky potěšil. Aby to věděl. Jak je důležitý. Jak moc to stojí být za to, být takový.

Moje moc milá známá - přítelkyně mojí mámy, něco jako moje teta - zrovna o prázdniny bojovala o život, a mně došlo, jak moc je pro mě důležitá. Jenom tím, že je a tím, jaká je. A tak jsem jí to řekl. Snad jí to trochu pomohlo. Zatím svůj boj vyhrává, i když tenhle mač nepřítel málokdy vzdává bez kopanců a hlubokých ran. Přeju jí vítězství a aspoň v duchu bojuju za ní. 

A přeju si, ať je co nejvíc lidí, kteří jsou pro někoho tak moc důležití. Ať už jsou to "jen" neznámí kuchaři či známí nekuchaři nebo blízcí a nejbližší. Zkuste uhodit nebo podvést někoho, kdo je pro vás důležitý. 

Jde to, ne že ne. Ale blbě.

A tak ti, milý kuchaři z příjemného hotelu s příšerným jménem v nádherném údolí, uděluji Řád radostné dovolené a Řád naděje velmi důležitých lidí. To jsou totiž ti skuteční VIP.