Ples Společně dokázal, že když se chce, tak to jde

Když se řekne společně, můžeme v tom hledat ledasco. Podstatné jméno PLES by však v uvedeném příslovci nacházel asi jen málokdo. Ne tak ale ve Vsetíně, kde se bál SPOLEČNĚ konal před několika dny už pošesté.

Společně v tomto případě znamenalo z matematického hlediska množinu. Celek, který tvořila na jedné straně majoritní většina a na druhé Romové a handicapovaní. Kdo z většinové části obyvatel města se dokázal oprostit od různých předsudků a stal se součástí oné množiny stejně, jako já, nelitoval.

Organizátoři společenské zábavy totiž opět a znovu dokázali, že umí. Že vědí, jak připravit akci, kde až na prvním místě, na rozdíl například od planých slov politiků, hraje hlavní roli porozumění, tolerance, cit a schopnost naslouchat jeden druhému. A když to vše podpořila kvalitní muzika v podání jedné i druhé strany množiny, která, jak obecně známo, lidi sbližuje, bylo ve vsetínském kulturáku o kvalitní společenskou zábavu postaráno.

Bylo to příjemné sledovat, jak se dokáží lidé spolu bavit, navštěvovat se stůl od stolu a vůbec jim nevadí, že mají jinou barvu pleti, že mnozí jsou jiného náboženského vyznání, mají třeba i jiný světonázor, že ne všichni mají stejné kulturní tradice, že ne všichni dostali do vínku zdraví a podobně.

Těch několik stovek vyznavačů kvalitního společenského rozptýlení dalo jasně najevo, že to jde! I bez dlouhých politických řečí. Pomyslně nahlas z valašského Vsetína zaznělo, že prostý člověk se selským rozumem ví, jak na to. A nic na tom, že v každodenním soužití všechno není tak bezproblémové. Ale to je o něčem jiném.

A tak je jen velká, ba obrovská škoda, že cestu na ples Společně si nedokázal najít nikdo z vedení města, rady či zastupitelstva, ba ani vsetínské kulturní komise. Že by zrovna 16. února večer byli všichni tak zaneprázdněni? I když, možná je lepší, že…