Ještě jednou, nový špitál problémy zdravotnictví v kraji nevyřeší

(Ne)zdraví nechodí po horách, ale po lidech. Prostě to tak je a člověk s tím nic nenadělá. Co však může udělat, je alespoň zmírnit nepříjemnosti, které přicházejí, když člověk onemocní. Píšu z vlastní zkušenosti těchto dní.

Nehodlám se zabývat tím, na jaké úrovni současné české zdravotnictví je či není. Nejsem znalec a nepatřím ani k těm, kteří si rádi hrají na odborníka, všeználka a všeuměla. Naopak, jsem soudný člověk, který se dokáže na problémy, a život se bez nich neobejde, dívat očima nezastřenými brýlemi nabubřelostí, megalomanismem, egocentrismem, narcismem a podobnými negativními vlastnostmi osobnosti. Vnímám je selským rozumem s uvědomováním si reality a možností, které současnost dává. Dalek jsem i toho, abych zdravotnictví spojoval s politickými choutkami. Ostatně, ty ještě nikdy nikoho z neduhů lidského těla nevyléčily. Ba naopak!

Bohužel, v těchto dnech mám možnost úroveň českého a tím i zlínského (z pohledu kraje) a vsetínského zdravotnictví posuzovat takzvaně na vlastní oči. Jedna z mých nejbližších osob je v těchto dnech hospitalizována ve vsetínské nemocnici zřizované Zlínským krajem. Konkrétně na neurologickém oddělení.

Jsem velmi rád, že mohu napsat, že pacientům se tady dostává dle daných možností ta nejkvalitnější péče. Neurologie spolu s internou fungují v moderním objektu s vybavením odpovídajícím době. A co je nejhlavnější, o pacienty (moje zkušenost a poznání je z neurologie) se tady starají lékaři, zdravotní sestry a sanitáři a sanitářky, kteří svému poslání (všimněte si, nepíšu práci, ale poslání!) dávají vše, co v nich takzvaně je. Ale hlavně lidskost!

Bez ohledu na pracovní dobu, bez ohledu na cokoliv jiného. Jediný ohled tito zdravotníci v tom nejlepším slova smyslu berou na pacienta. Ten je totiž pro ně až na prvním místě!

Jaký to kontrast s tím, co v těchto dnech, týdnech a měsících předvádí ve vztahu ke zdravotnictví hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek a jeho přisluhovači zvedající ruku pro všechno, co jim on, samozvaný velký odborník na zdravotnictví, řekne a nepřímo vlastně nařídí.

Čunek by neměl naslouchat pouze manažerům nemocnic či pečlivě vybraným zdravotníkům, kteří jej farizejsky plácají po ramenech. Měl by inkognito naslouchat názorům většině mužů a žen takzvaně v poli, v první linii. Pak by neslyšel chválu na své počínání, či opatrně a vhodně formulované připomínky! Pak by se dozvěděl a poznal skutečný obraz toho, za jakých podmínek zdravotníci v nemocnicích pracují (opět připomínám, že moje poznatky jsou ze vsetínské nemocnice a jejího neurologického oddělení). Potom by se dověděl, že lidé tu pracují nadoraz, že mají velmi málo času na odpočinek, další vzdělávání, rodinný život a podobně. Že vydržet dlouho tento stav nebude možné. I člověk zdravotník má totiž své limity. A že je pouze otázkou času, kdy začnou odcházet za lepším. Za sice stejným platem, ale bez mnohahodinových přesčasů, bez směn o víkendech a svátcích. Že je jich prostě MÁLO, a že to nasazení se dlouho vydržet nedá!

Tito zdravotníci a sanitáři by také Čunkovi řekli, že v prvé řadě by se měl jako zodpovědný a i obyvateli kraje placený funkcionář odpovědný za zdravotnictví, postarat o to, aby v krajských zdravotnických zařízeních bylo dostatek těch, kteří se o pacienty starají. Také od nich by se hejtman dověděl, stejně, jako to už řadu měsíců ví od odpůrců jeho megalomanských snah, že v prvé řadě by se měl efektivně zajímat o to, aby ve stávajících nemocnicích kraje fungovalo všechno tak, jak by fungovat mělo, aby se snažil získat a ve spolupráci s radnicí ve Vsetíně, když už je mu toto město tak drahé, se postaral o vytváření podmínek pro to, aby si lékaři a další zdravotnický personál cestu do Vsetína a jeho nemocnice našli a vyhledávali ji.

Rovněž od nich by uslyšel, že stavba nové nemocnice, byť by byla jakkoliv moderní či nejmodernější, problematiku zdravotnictví kraje nevyřeší. Že problém je zcela jinde, než v novém baráku postaveném ve dvoře mezi parkovacími domy ve Zlíně-Malenovicích.

Jen tak mimochodem, v novém pavilonu interny a neurologie nemocnice ve Vsetíně je jedno celé patro, původně určené pro lůžkovou část, prázdné, respektive slouží jiným, než zdravotnickým či léčebným potřebám. Prostě nemá tu kdo pracovat. A, jak už jsem napsal, z vyjádření těch, kteří tu své poslání naplňují, je zřejmé, že i ta ostatní patra potřebují personálně posílit. Ale Čunek chce stavět novou krajskou nemocnici! Jak sebestředné, jak lakomé, jak neomalené, pane hejtmane!Autor blogu

Je škoda, že nemáme v čele kraje člověka, jako je hejtman Plzeňského kraje. Tam se nedávno pokoušeli o fúzi tří nemocnic. Ještě před projednáváním v zastupitelstvu tu však první muž kraje, tedy hejtman, svolal společné jednání s předsedy všech klubů. Očekávanou podporu však nezískal. Přesto, že fúze měla regionu přinést zvýšení výnosů ze zdravotního pojištění a zefektivnění řízení a organizaci péče. Když hejtman zjistil, že nevládne politická shoda, že neexistuje alespoň dvoutřetinová většina, bod z jednání krajských zastupitelů se slovy: „Člověk musí umět čestně prohrát,“ stáhl.

Jaký to kontrast s osobou hejtmana Zlínského kraje, který, ač již několikrát v hlasování neuspěl (naposledy tento týden v pondělí – viz blog Kolem Jiřího Čunka to vře čím dál víc, nebo o pár dní dříve Stavba nové nemocnice problémy zdravotnictví v kraji nevyřeší), není, díky své sebestřednosti a nemoci zvané narcismus (wikipedie o ní píše: narcismus nebo také narcisismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. V patologickém kontextu se jedná o narcistickou poruchu osobnosti (anglicky narcissistic personality disorder (NPD)) – jev, kterým se zabývá klinická psychologie. Narcismus se dá léčit psychologickou terapií a v krajních případech je někdy nutná i hospitalizace postiženého), ochoten, a jak se ukazuje snad ani schopen, podívat se na celou záležitost realisticky a ze svých v současnosti potěmkinovských choutek ustoupit a začít řešit skutečné problémy, které nynější zlínské krajské zdravotnictví trápí. I když nepřinášejí žádné pomníky, po nichž Jiří Čunek tolik touží.