Za clanek chvalim. Navic docela vtipne.

Já jsem poněkud starší, na vysokou školu jsem nastoupil v r. 1960, ale zážitky mám podobné. Naprostá většina spolužáků byla ke komusmu velmi kritická již tehdy. Po skončení školy jsem byl jsem překvapen, jak jeden po druhém vstupovali do KSČ. První byl syn prvorepublikového advokáta, ten vstoupil do strany již během studia, aby byl pak po r. 1968 vyhozen. Vstoupil tam i kamarád, jehož otec byl za první republiky důstojníkem čs. armády a byl to velký masarykovec. Druhý byl syn prvorepublikového učitele, rovněž masarykovce. Podotýkám, že ti dva tam vstoupili začátem sedmdesátých let, tedy za normalizace. Zdůvodňovali mně to tím, že když zůstanu mimo, nemám možnost nic ovlivnit. I mně bylo nabídnuto členství. Odmítl jsem to s tím, že jsem věřící člověk, což ostatně věděli. Bylo mi jasné, že zůstanu řádovým pracovníkem až do penze, což zase není taková hrůza. Kupodivu si mne vybralo StB a začalo o mne jevit zájem, což mi připadalo horší. Abych se moc nerozkecal, podařilo se mi to ustát.

Masaryk to myslel dobre, ale nepochodil. Narod postupne zparchantel.

Mám pocit, že postsocialistická transformace se nějak nepovedla, když pro značné procento voličů je přijatelnější KSČM, nebo neznámá strana či hnutí. A naprosto propadají ti, kteří v minulých 23 letech vládli.

Mnozí se upsali dˇáblu s tím,že kdyby něco, tak voni nic

Opět diskuze mimo obsah článku. Pan Navrátil pouze připomenul, že do KSČ se tehdy nevstupovalo, ale KSČ si vybírala lidi, kteří ve svém zaměstnání byli považovány za odborníky (samozřejmě i zde mohly být výjimky).  Řadový člen KSČ neměl z členství žádné výhody, naopak musel být příkladem ve svém pracovním úsilí pro ostatní. To samozřejmě řadu pohodlnějších lidí odradilo a hledali důvody proč do KSČ nevstoupit (např. myšlenková vyprázdněnost KSČ). Já jsem se např. přihlásil na dálkové studium ČVÚT a studijním zaneprázdněním vysvětlil, že bych nemohl v plném rozsahu plnit úkoly člena KSČ.  Vysvětlení bylo přijato bez problémů.

Jinak níže k paní Šporkové,  žilo se mi dobře v minulém režimu a žije se mi dobře i dnes. A myslím, že velký podíl na tom má i skutečnost, že nesleduji v jaké straně kdo je nebo byl, ale jaký je to člověk.

Pane Žilka,

běhá mi z Vašich řádků mráz po zádech...(až na poslední větu). Je to smutné čtení, tak se, bohužel, žilo a podle toho to vypadá... Ano, ovce jsou zvířata nenáročná, jdou s davem. Jinak jsem rád, že se máte dobře (bez ironie). MB

Věříte, že mě spíš zajímá situace kolem Blanky, vlnící se nové dálnice a ne váš vztah ke komunistům před čtvrt stoletím.

Tak si čtěte něco jiného. Mně to zajímalo, připomíná mi to mně.

Karma.

Na rozdíl od Vás si víc vážím těch, kteří byli v KSČ a nyní jsou v KSČM, než těch, kteří v KSČ byli, nyní jsou v t.zv. demokratických stranách a hlásají s KSČM nikdy. Z těchto je mi nevolno.

No,

já si jich opravdu nevážím (stejně jako těch přeběhlíků)! Jsou to zločinci! Ta ideologie je zrůdná! Fuj!

MB

Není sporu o tom, že kdo vstoupil do KSČ v 80.letech byl skoro vždy kariérista (oportunista). Ale to by ještě nebyl důvod k nějakému obzvláštnímu odsudku - vždyť kdo dnes není kariérista? Opravdu čestný postoj je vždy vzácný a většina lidí ho z lepších či horších důvodů nezvolí. Co je odsouzeníhodné je teprve snaha popřít tuto skutečnost a tvářit se dnes, že to bylo mladické selhání, či že dotyčného k tomu někdo nutil. Tedy když oportunisté tehdy i teď se chovají a mluví jako etalony mravnosti (ve skutečnosti jde jen o projev přetvrávajícího oportunismu a hlubší nečestnosti daného člověka, které si sám navíc není vědom!!!).

Navíc mi připadá šílené, že hodně lidí staví výš člověka, který tam šel z přesvědčení a ve straně zůstal, než toho, který tam šel kvůli kariéře a v 89. stranickou knížku zahodil. To je opravdu "lepší" člověk, kterému nevadilo (či dokonce shcvaloval) zavírání a vraždění politických odpůrců, ukradení soukromého majetku, střílení lidí na hranicích, profízlování společnosti? A dokonce poté, co tyto věci vešly ve všeobecnou známost a nemohl říkat, že o tom nevěděl? Já sice odsuzuji oba typy členství v KSČ, a rozhodně je mi milejší člověk, který řekně, že tam šel kvůli práci a jakmile už to nepotřeboval, začal se chovat normálně a vypadnul odtamtud, než člověk, který komunismu věří a je tedy pro mě i nadále nebezpečný - protože chce své vize prosadit. A to jinak než za použití násilí nejde.

Podle psaní budeme plus mínus stejná věková skupina, tak ač s většinou vašeho článku souhlasím, u pár věcí si dovolím oponovat.

Myslím, že je dost důležité rozlišovat mezi funkiconáři SSM a běžnými členy... podle statistik prošlo SSM 85 % populace - takže považovat to za něco děsného (či to dokonce srovnávat v členstvím v KSČ)bylo stejné, jako se hrozit nad členství v ROH (tam bylo kolem 90 %). Jo - funcionáři, co pak rozkradli majetek, to bylo něco jiného. Ale vytahovat na politiky, že byli řadovými členy SSM je fakt mimo...Navíc - třeba v našem městě byly pod hlavičkou SSM malé klubové koncerty třeba Merty, Janouška apod, které do oificálního kulturáku nikdo nevzal a desku jim nevydal - a jak mi tehdy jeden písničkách řekl - jedině tak se jejich písničky dostaly mezi lidi.

A zarazilo mě i to, že hlavním důvodem vaše "nevstoupení" byla ideová vyprázdněnost KSČ.  Myslím, že počátkem 80. let většina VŠ studentů věděla o tom, kolik milionů životů má komunismus na svědomí (alespoň na našem gymnáziu byli ve třídě jen dva studenti, kteří komunismu věřili, byli velice překvapeni, když jsme jim říkali, jak to je všechno doopravdy - a my z nich měli docela srandu). Na to, aby člověk věděl, nebylo třeba být disidentem. Takže kdyby mladým tehdy něco smysluplného nabízeli, jejichž vraždění, ničení tisiců životů celých rodin - to by nevadilo?

Ale jinak vaše jednání oceňuji, protože vím, že odmítnutí členství v KSČ nemuselo projít tak jednoduše...

Obávám se, že v 80. letech většinu studentů vůbec nezajímalo " kolik milionů životů má komunismus na svědomí " ale spíš je zajímalo kde třeba sehnat bony na džíny, a potom hlavně jak sehnat umístěnku do většího města a jak co nejdřív vydělat na auto značky Favorit