Češi jsou údajně vůči homosexuálům tolerantní, takže Praha se stává cílem sexuální turistiky gayů a rájem eurobuzen. Loni Česko navštívilo 60 tisíc účastníků takových specializovaných zájezdů. Jaké jsou dopady?
Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným.
V šíření viru HIV byly prostitutky z Východu, které se nakazily infikovanou injekční jehlou při užívání drog, vystřídány homosexuály. Statistika za první kvartál roku 2014: HIV virem se u nás nakazilo 99 lidí, z toho bylo 71 gayů. Zásluhou nových léků jde dnes život při tomto druhu nákazy prodloužit až o padesát let. Jak je vidět, strach z nemoci proto opadl. Jenže léčbu AIDS platí stát. Pouhé preventivní léčení stojí 30 tisíc měsíčně. V rozvinutém stádiu se ovšem jedná až o stovky tisíc měsíčně na HIV pozitivního pacienta
Homosexuálové a lesbičky brojili za své rovnoprávné postavení ve společnosti a tím se mediálně zviditelnili. Jakmile dosáhli vzniku zákona o registrovaném partnerství, tak skutek jaksi utek. Registrovaných párů je minimum. Hlavně, že je bylo slyšet. Místo toho, aby se v rámci vydupaného zákona „registrovali“, tak stále preferují sex na jednu noc. Jejich promiskuitě nejlépe vyhovují „darkroomy“ v gay klubech, kde má za plentou a potmě styk kdekdo s kdekým. Je to demokratické, je to západní. Ti již nakažení se dokonce pomocí internetu organizují v HIV pozitivních gay komunitách k provozování dalšího sexu bez ochrany. Prý už nemají co ztratit. Sodoma Gomora.
Chce někdo tvrdit, že toto vše je normální? Úpadek západních hodnot pokračuje v pořádání festivalů pod názvem „Pride parade“. Jeden z těchto „pochodů hrdosti“ proběhne na podzim i v Praze. Proč? Jaký to má význam? Toto není emancipace, ale exhibicionismus homosexuálů, transvestitů, transsexuálů, leseb, hermafroditů a možná i pedofilů. To není hrdost (pride), to je teplá pýcha (pride).
Jaký rozdíl. Nedávno se v Praze uskutečnil pochod tisíců žen proti rakovině prsu. To má hlavu a patu: medializovat a upozornit růžovým tričkem na tuto nemoc… Ale Pride parade?
Praha pro takovou parádní akci není zrovna nejlepším místem. Vhodnější destinací se mi jeví íránský Teherán. Proč? Bývalý prezident Ahmadínežád kdysi prohlásil, že v Íránu homosexuálové nejsou. V rámci exportu demokracie a západní kultury by proto pochod měl být právě tam. V Íránu je pro gaye pole neorané. Úspěch zaručen - již vidím ty naježené perské vousy…
Zbytečně se ptám. Kde jsou ty tradiční hodnoty Západu, na kterých kdysi vybudoval svou prosperitu? Máme již vousatou rakouskou „zpěvačku“, ženo-muže či prsochlapa. Kdo ji nebere, je málem považován za úchyláka, xenofoba a homofoba. Je-li toto normální, zkusme si představit český Parlament plný ženo-mužů a mužo-žen. Kdo by se v tom vyznal? Dnes není jasné, kdo je levice a kdo je pravice a teď k tomu ta pohlaví…
Jiří Dienstbier se snaží uzákonit adopci dětí pro gaye a lesbičky. U těch leseb snad, tam možná bude převažovat ženský faktor. Ale gayové? S jejich promiskuitou a nestabilitou vztahů? Jak se to bude řešit v nočních homo-klubech? Nařídí Dienstbier, aby tam byly povinné odkládací dětské koutky?
Již teď i u normálních heterosexuálních párů při rozvodu dochází k takovým věcem ohledně péče o děti, že si s tím neví rady ani česká justice. Já si nedovedu představit, jak by naše soudy rozhodly o péči adoptovaného dítěte, pokud by se jeho „rodiče odregistrovali“…
Ale tím by trable neskončily. Sexuolog Jaroslav Zvěřina se v jednom rozhovoru svěřil s postřehy svého známého, švédského sexuologa. I když se to týkalo střídavé péče o dítě po rozvodu u normálních párů, je to zajímavé. Ve Švédsku je střídavá péče zavedena již léta. Podle onoho švédského lékaře to nepřineslo nic dobrého, jen se zvedl počet případů sexuálně zneužívaných dětí. Jak by to dopadlo u gayů, si netroufám ani domyslet.
Tato adopce dětí pro gaye je bouře ve sklenici vody; stejně, jako to bylo se zákonem o registrovaném partnerství. Homosexuálové budou křičet, jak jsou diskriminováni, Dienstbier se zviditelní a to bude tak všechno. Dětem to nepomůže, spíš uškodí. Možná v nějakém minimu případů by to fungovalo. Ale. Já nejsem psycholog, takže si nedovedu odpovědět na otázku, co by se stalo s normálním heterosexuálním dítětem, které by od malička mělo za své rodiče a za svůj vzor tatínka a tatínka...
Kde se tyto experimenty ve stylu multi-kulti zastaví? Dojde k legalizaci pedofilie? I pedofilové přece mají svá práva. I u nich se jedná o odchylku od normálu, za kterou de facto nemohou…
Nikdo nežádá, aby gayové byli ve společnosti diskriminováni, izolováni nebo pronásledováni. Ale proč se dělá zásluha z toho, že je někdo teplý?
