Je to frustrující. Muž chodí do práce, snaží se, protože platí hypotéku, nájem, splátky apod. a najednou bác. Ze dne na den přijde o zaměstnání. Manželka je rovněž bez zaměstnání. Manžel, který je už v letech, je na pracovním trhu nezajímavý, nemá perspektivu, a tak hledá a hledá. Měsíce ubíhají a práci si ne a ne najít. Doma začne být čím dál hustější atmosféra. Najednou zjistí, že už je rok a půl bez práce a doma už je tak velké napětí, že by se dalo krájet. Hádky se stupňují a jednou to manžel nevydrží a náhle se rozhodne k poslednímu zoufalému činu. Jde k balkonu a vyhodí přes něj své dvě děti. V zápětí skáče za nimi. Toto je případ, ke kterému došlo včera v italském městě Brescia.
Není to však poprvé, kdy došlo k takto fatálnímu rozhodnutí. Stává se to občas v každé společnosti, bohužel i v Česku. Tu jednou někdo skočí pod vlak. Tam zase se někdo oběsí. Jen jedna skupina se tomu vymyká. Romové. Každý je svým způsobem v něčem jiný a každý řeší problémy po svém. Ale já těmto sebevrahům předem říkám: Jste nepřizpůsobiví! Měli byste se přizpůsobit Romům. Ti běžně trpí nouzí, ale ani je nenapadne skočit z balkonu. Kdepak. Oni jsou zcela jiní lidé, ti Romové. Oni si života váží! Odjakživa jsou zvyklí trpět a s pokorou přijmout svůj osud. Jsou velice přizpůsobiví. Zažili už opravdu ledacos. Hlavně za Marie Terezie. Na beztrestné zabíjení si zvykli a přizpůsobili tomu svůj způsob života. Ani cikánsky chudáci nemohli mluvit. Tak oni jsou přizpůsobiví. Inu, tomu já říkám z nouze ctnost.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/268169-nezamestnany-ital-pred-ocima-zeny-shodil-z-balkonu-deti-a-skocil-za-nimi.html
