Od naivního míru k chytrým střelám: Jak český zbrojní mozek začal zachraňovat Západ

Západní spojenci nám léta kázali o míru, dnes v Praze stojí frontu na proudové střely a miliony granátů. Pokrytectví narazilo do zdi a opovrhovaný český zbrojař je najednou nejžádanější partií v Evropě.

Trvalo to třicet let, než západní morální nadřazenost narazila na prázdné sklady. Spojenci, kteří nám v devadesátkách tleskali za nápad předělat zbrojovky na traktory, dnes nervózně podupávají v Praze na chodbách a horečně shánějí po světě dělostřelecké granáty. Ti samí bankéři, kteří ještě předloni odmítali otevřít zbrojařům účet, protože střelný prach nepasoval do kolonek o společenské odpovědnosti, jim dnes poníženě drží dveře. Vítejte v éře, kdy opovrhovanému českému zbrojaři zvedá Brusel telefon na první zazvonění.

Zatímco v unijních výborech třetím rokem posuzovali formuláře pro společné nákupy munice, inženýři z pražské LPP vyrobili Narwhal 140. Proudová střela, co letí pár metrů nad polem, družice k životu nepotřebuje a navádí se sama podle toho, co vidí pod sebou. Ruské rušičky mohou na oblohu blikat, jak chtějí – tohle letí podle vlastních očí.

Třicet let jsme fňukali nad rolí německé montovny, zatímco jsme v tichu vybudovali zbrojní mašinu. Dnes z Česka tečou zbraně za víc než sto miliard ročně a z opovrhovaného odvětví je nejrychleji rostoucí byznys v zemi. Žádné montování cizích beden. Skupiny jako CSG, Colt CZ nebo pardubická ERA stojí na domácím kapitálu i lidech. Když dnes padne rozhodnutí koupit muničku ve Španělsku nebo zbrojovku za oceánem, nerozhoduje se v Mnichově, ale v Praze. Ty západní fabriky už neprosíme o subdodávky – my je rovnou kupujeme i s vrátnicí. Především držíme celý řetězec: od pardubického střelného prachu přes 3D tisk trysek až po algoritmy v naváděcí hlavici.

Havlův humanismus byl krásný literární žánr. Jenže jsme si ho tehdy mohli dovolit jen proto, že za nás někdo jiný držel noční hlídku. Dnes se ukazuje, že o naší suverenitě nerozhodují uhlazená prohlášení z mezinárodních fór, ale chladná matematika: schopnost vyrobit vlastní trhavinu, navrhnout vlastní čip a poslat ho přesně tam, kde nadělá největší škodu. Můžeme na to být hrdí – a nemusíme se u toho omlouvat za to, že zbraně střílejí.

Otázka do diskuse: Dokážeme si konečně bez pokrytectví přiznat, že naší skutečnou vstupenkou mezi světovou technologickou elitu není zelená transformace, ale výroba zbraní?