Zvýšení koncesionářských poplatků – majstrštyk!

Zatím zvýšení koncesionářských poplatků neplatí ani tucet dní, nicméně v naší firmě se už blahodárný účinek tohoto opatření zprostředkovaného naší vládou projevil.

MŮŽEME SLEDOVAT NEBO POSLOUCHAT ZÁPASY MS V HOKEJI!

Objevilo se to minulý týden na nástěnkách v prostorách naší společnosti. Pochopitelně – když už jako firma musíme platit na koncesionářských poplatcích ty šílený prachy, tak ať to k něčemu je. Spokojenost zaměstnanců je bezmezná…

Je teda fakt, že konkrétně naše společnost se už dlouhodobě snaží finanční dopady tohoto rozhodnutí minimalizovat. V praxi to v posledních měsících znamenalo asi tolik, že propustila cca 200 kmenových zaměstnanců, aby se dostala pod stav 500 lidí, aby je nahradila dvěma stovkami pracantů agenturních, jejichž hodina práce je sice pro společnost dražší než práce vlastního člověka, ale pravděpodobně se to díky zvýšení koncesionářských poplatků vyplatí. Obecně přitom platí, že tito agenturní pracovníci česky jaksi nehovoří. Nedůležité, pomáháme těm, koho válka vyhnala z jejich domovů.

Upřímně řečeno s ukrajinštinou nemám zásadní problém. Jako stará struktura rozumím ruštině, takže většinou chápu, oč mým novým kolegům jde. Nicméně jsem smolař, neboť na mé pracoviště mi byla přidělena paní Maria – spolupracujeme spolu už více než rok – která před válkou prchala z Ukrajinsko-polského pomezí a ta má tu ukrajinštinu tak prsknutou polštinou, že jí nerozumím ani slovo. K tomu ku pomoci sem tam dostanu někoho z Mongolska, tuhle k téhle sestavě přidali mí nadřízení i hluchoněmého, takže se mi kolegové začali bezostyšně chechtat, že „to si v práci pokecáš.“

Ještě klika, že jsem tak málo komunikativní typ.

A zítra se v práci prvně podívám na hokej!

To své si samozřejmě udělat musím, od toho mne žádné mistrovství světa neuchrání, takže vlastně – velmi smutné zjištění – neuvidím vůbec nic. Já na to v práci prostě nemám čas!