Zvolili jsme prezidenta. A co dál?

Letošní prezidentské volby rozdělily národ na tři v podstatě stejné skupiny: jedna volila Zemana, druhá Drahoše, třetí pro jistotu vůbec. Co ale bude dál? 

Se Zemanovým protikandidátem Drahošem se jasně ukázalo, že poměrně jasní a pochopitelní, skutečně volitelní kandidáti nejsou. Osobnosti, jakými byli Havel, Klaus nebo i Zeman zkrátka došly.

Je nasnadě, že by příští prezident měl být veřejně znám. Ne, že se zničehonic odněkud vynoří a na Wikipedii se rychle dopisuje jeho životopis.  A protože je prezident především politik, měl by s politikou nějaké zkušenosti samozřejmě mít. Ne jako Jiří Drahoš, který sice s našimi politiky občas jednal, ale pouze v rámci své funkce šéfa akademie. To je totiž zjevně málo.

Máme někoho takového? Obávám se, že zatím nikoli. A je asi nejvyšší čas se po někom začít rozhlížet, protože rok na to, abychom někoho představili a chtěli pak od voličů, aby mu dali svůj hlas, evidentně nestačí.

Ještě před rokem bych si jako opravdu horkého kandidáta na příští hlavu státu uměl představit Bohuslava Sobotku. Kdyby zjara loňského roku nezačal blbnout a spokojil se s jasným druhým místem v parlamentních volbách (tedy s hnutím ANO by si ČSSD vyměnila pozici), byl by premiérem nejúspěšnější vlády v polistopadové historii a dnes by sice nebyl jejím předsedou, ale určitě jako šéf některého ze silových ministerstev by ve Strakově akademii působil, opět úspěšně, dál. Kdyby pak za pět let kandidoval na post prezidenta republiky, bez šancí by rozhodně nebyl.

To je ale uzavřená kapitola – a naši politici jsou postaveni před nelehký úkol: najít osobnost. A to dost rychle.