Ženské finále letošního Wimbledonu a Česká televize

Česká televize nám letos ochotně vysvětlovala, proč bylo třeba zvýšit koncesionářské poplatky. Kvůli zachování kvality programu, nezávislosti veřejnoprávního média a jeho schopnosti plnit službu veřejnosti.

A teď se stalo něco mimořádného.

Letošní ženské finále Wimbledonu sehrají dvě Češky – Karolína Muchová proti Lindě Noskové. Půjde o první čistě české ženské finále dvouhry Wimbledonu v historii.

Ne tak úplně první setkání dvou Češek na centrálním kurtu. V roce 1986 se ve finále utkaly Martina Navrátilová a Hana Mandlíková. Jenže Navrátilová už tehdy reprezentovala Spojené státy, takže oficiálně šlo o finále dvou různých zemí.

Podobné případy jsou navíc mimořádně vzácné. V posledních desetiletích se ženské finále Wimbledonu mezi dvěma reprezentantkami stejného státu odehrálo prakticky jen čtyřikrát – v letech 2002, 2003, 2008 a 2009, kdy proti sobě nastupovaly sestry Serena a Venus Williamsovy.

Právě proto se domnívám, že pokud se ve Wimbledonu odehraje událost takového významu pro český sport, veřejnost by měla mít možnost ji sledovat i bez placené televize.

Ano, vysílací práva vlastní jiná společnost. Ano, Česká televize je nemá. A ano, je možné, že držitel práv by sublicenci vůbec neprodal.

Přesto bych od veřejnoprávní televize očekával, že se alespoň pokusí vyjednat jednorázovou sublicenci na tento jediný zápas. Ne proto, že by na ni měla nárok, ale proto, že právě v podobných historických okamžicích se nejlépe ukazuje smysl veřejnoprávního vysílání.

Že by to bylo drahé? O tom vůbec nepochybuji.

Požádal jsem umělou inteligenci nikoli o cenu, ale o kvalifikovaný odhad.

Podle ní by se jednorázová sublicence mohla pohybovat přibližně v těchto mezích:

• 2 až 5 milionů korun, pokud by držitel práv chtěl vyjít vstříc;

• 5 až 15 milionů korun jako pravděpodobné obchodní rozpětí;

• kolem 20 milionů korun nebo i více, pokud by držitel práv sublicenci ve skutečnosti prodávat nechtěl a nastavil odrazující cenu.

Je to pouze odhad, nikoli známá cena.

Ve Velké Británii platí BBC za kompletní domácí práva na Wimbledon více než 60 milionů liber ročně. To zahrnuje dva týdny vysílání, všechny platformy i rozsáhlou produkci. Jediný přímý přenos v České republice má pochopitelně nesrovnatelně nižší hodnotu.

Navíc by držitel práv na případné sublicenci stále vydělal. Pokud by nebyla exkluzivní, mohl by současně vysílat na Eurosportu i na platformě Max.

Největší překážkou tedy nemusí být cena.

Tou může být prostě neochota držitele práv sublicenci vůbec poskytnout. Historické české finále je totiž přesně ten typ události, který může přivést nové předplatitele.

A právě proto si myslím, že nejdůležitější otázka vůbec nezní:

Kolik by to stálo?

Ale:

Pokusila se Česká televize sublicenci vůbec získat?

Na tu by podle mě měla umět odpovědět.

Pokud ano a neuspěla, je to naprosto legitimní. Pokud držitel práv sublicenci odmítl nebo požadoval nepřiměřenou cenu, není České televizi, co vytýkat.

Jenže zatím je kolem celé věci ticho. A to je škoda.

Objevují se odhady, že pokud by jednorázová sublicence skutečně stála kolem dvaceti milionů korun, pohybovala by se ve stejné finanční hladině jako několik dílů vlajkových zábavních pořadů České televize. Samotné náklady na výrobu a licence pořadů StarDance nebo Peče celá země totiž rozhodně nejsou zanedbatelné.

Nejde mi ale o srovnávání zábavy se sportem.

Jde mi o něco jiného.

Historické české finále Wimbledonu se už nikdy nebude opakovat poprvé. A patrně dlouho ne vůbec.

Pokud Česká televize odpoví: „Jednali jsme, ale držitel práv nám sublicenci neposkytl,“ budu první, kdo její postup označí za správný.

Pokud se ale o sublicenci vůbec nepokusila, pak je podle mě namístě otázka, k čemu má veřejnoprávní televize v podobných mimořádných chvílích vlastně sloužit.

A úplně nejlepší varianta?

„Vyjednali jsme to. Zítra se dívejte na ČT.“

Pokud Česká televize během dneška nebo zítřejšího dne oznámí, že se jí podařilo sublicenci získat, nebo že se o ni prokazatelně pokusila a držitel práv ji odmítl poskytnout, tento článek rád doplním a České televizi se omluvím. Mým cílem není kritizovat za každou cenu. Mým cílem je vědět, zda veřejnoprávní televize udělala pro historicky první české finále Wimbledonu opravdu maximum.

Obrázek generován službou ChatGPT plus