Válka a vejce

Paul Newman ve filmu Frajer Luke dokázal ve slavném snímku režiséra Stuarta Rosenberga sníst padesát natvrdo uvařených vajec za hodinu.

A tak jsem se pokusil položit si - já to uznávám - poněkud absurdní otázku: kolik vajec by si za měsíční výplatu mohl koupit voják (a kdyby byl Newman, tak taky zbaštit…), kterého bychom postavili na první linii války? Kdybychom vedle skutečně válčícího Ukrajince a Rusa do první bojové linie hypoteticky poslali také Čecha, Slováka, Poláka, Němce, Francouze a Brita?

Výsledek překvapuje nejen výší vojenských platů, již méně tím, kdo je nakonec zaplatí.

Ve filmu Frajer Luke z roku 1967 se vězeň Luke v podání Paula Newmana vsadí, že během jedné hodiny sní padesát natvrdo uvařených vajec. A skutečně to dokáže.

Vajíčka tedy použijme jako naši základní vojenskou jednotku kupní síly. Podotýkám k tomu, že jsem v osmdesátých letech minulého století jako voják základní služby pobíral žold 120 Kčs. Tehdejší cena přepočtená na vajíčka – 120 vajec! Kolik bych dostával, kdyby studená válka přestala být studená a poslali mě do první linie, se mi přes veškeré pátrání nepodařilo spolehlivě zjistit.

Neumí to ani umělá inteligence, s níž jsem celé dopoledne a odpoledne na téma výše platů vojáků několika zemí Evropy diskutoval, až jsme se ve finále domluvili na tom, že obyčejná vajíčka – a co stojí v té či oné zemi – jsou docela solidním srovnávacím faktorem.

Nejde samozřejmě o seriózní ekonomický ukazatel typu parity kupní síly. Vejce ale mají jednu výhodu. Prodávají se v Praze, Kyjevě, Moskvě, Berlíně, Paříži i Londýně a obyčejný člověk si pod nimi dokáže představit něco konkrétnějšího než pod ekonomickou poučkou o cenové hladině.

Udělali jsme s AI proto následující myšlenkový experiment: vezměme řadového vojáka osmi evropských armád a postavme všechny na stejné místo: na první linii skutečné války. Ne na základnu NATO, ne na mírovou misi, ale tam, kde létají FPV drony, dopadají dělostřelecké granáty a proti vojákovi stojí ozbrojený nepřítel.

U Ukrajince a Rusa taková situace skutečně existuje. U Čecha, Slováka, Poláka, Němce, Francouze a Brita jde o hypotetický výpočet podle toho, jak jejich současné státní systémy odměňují vysoce rizikové zahraniční či bojové nasazení.

A pak jsme jejich výplatu utratili za vejce.

Kdo si odnese největší plato?

Možná vás to překvapí, ale Česko se svou často kritizovanou a údajně podfinancovanou armádou nedopadlo vůbec špatně. Pojďme na jednoduchou tabulku:

Voják	Modelový měsíční příjem na první linii	Přibližně v Kč	Kolik vajec si za něj koupí doma
🇨🇿 Čech	276 000 Kč	276 000 Kč	≈ 44 000 ks
🇺🇦 Ukrajinec	300 000 hřiven	≈ 141 000 Kč	≈ 42 100 ks
🇷🇺 Rus	450 000 rublů*	≈ 108 000 Kč	≈ 39 800 ks
🇸🇰 Slovák	až 9 450 eur*	≈ 229 000 Kč	≈ 32 900 ks
🇵🇱 Polák	cca 28–32,5 tis. zlotých*	≈ 156–182 000 Kč	≈ 25–29 000 ks
🇩🇪 Němec	7 290 eur	≈ 176 000 Kč	≈ 25 700 ks
🇫🇷 Francouz	4 955 eur	≈ 120 000 Kč	≈ 15 800 ks
🇬🇧 Brit	3 145 liber	≈ 89 000 Kč	≈ 12 300 ks

U několika zemí jde o modelový výpočet maximálního či velmi vysokého bojového nasazení, nikoli o automaticky garantovanou měsíční mzdu. U Ruska model předpokládá celý měsíc aktivních útočných akcí. Proto je tabulka především ilustrací toho, jak jednotlivé systémy oceňují skutečné bojové riziko, nikoli přesným mezinárodním platovým žebříčkem.

Český voják: potenciálně čtvrt milionu

Možná největším překvapením tabulky je Česko. Zmínil jsem to výš.

Armáda dnes nabízí nováčkům celkový nástupní příjem kolem 50 tisíc korun měsíčně. Samotný služební tarif je nižší, ale po započtení pravidelných příplatků a příspěvků se skutečný nástupní příjem pohybuje přibližně na této úrovni. Při zahraniční operaci však přichází další peníze. České předpisy umožňují za zahraniční operaci příplatek až 3 000 korun denně. Při vysokém riziku ohrožení života nebo zdraví spojeném přímo s bojovou činností může horní hranice vzrůst až na 2,5násobek. Teoretické maximum je tedy 7 500 korun za den. Třicet dní znamená 225 000 korun. Přičteme-li přibližně 51 000 korun běžného příjmu, dostáváme modelových 276 000 korun za měsíc. To neznamená, že by český voják vyslaný zítra do války automaticky dostal 276 tisíc. Konkrétní sazbu stanovuje stát podle charakteru operace a rizika.

Náš experiment ale záměrně předpokládá to nejhorší: českého pěšáka na místě srovnatelném s ukrajinskou první linií.

Za takovou modelovou výplatu by si doma pořídil přibližně 44 tisíc vajec. Frajer Luke by měl co dělat.

Ukrajinec: 300 tisíc hřiven není pohádkový plat

Ukrajina od letošního roku nabízí u nového pěchotně-útočného kontraktu průměrný příjem kolem 141 000 Kč (300 000 hřiven) měsíčně. A právě slovo pěchotně-útočný je podstatné. Nejde o plat každého ukrajinského vojáka. Ministerstvo obrany uvádí základ 20 000 hřiven a k němu systém vysokých odměn podle skutečného nasazení. Za den přímo na bojové pozici připadá 10 000 hřiven, za úderné a pátrací akce 20 000 a za den útočné činnosti s postupem vpřed 40 000 hřiven. Průměr nového frontového kontraktu má být 300 000 hřiven, maximum bojových plateb 460 000 hřiven. Ukrajinské ministerstvo dokonce zveřejnilo model skutečně mimořádně intenzivního měsíce, v němž by voják po započtení dalších položek dostal 525 621 hřiven.

Naše srovnání je konzervativnější. Používáme průměrných 141 000 Kč (300 000 hřiven).

Za ně si Ukrajinec při domácích cenách koupí asi 42 tisíc vajec. Tedy téměř stejně jako hypoteticky nasazený český voják.

Rusko: levnější voják, levnější vejce

Také u Ruska by bylo chybou pracovat pouze s často citovaným minimem kolem 50 000 Kč (210 000 rublů) měsíčně. Ruský systém obsahuje další platby za skutečnou bojovou činnost. Pokud v našem experimentu postavíme Rusa opravdu na první linii a předpokládáme měsíc aktivního bojového nasazení, může se modelový příjem dostat přibližně na 108 000 Kč (450 000 rublů). A Rusko má proti západní Evropě jednu podstatnou výhodu: nižší cenovou hladinu.

Za svoji modelovou výplatu proto ruský voják koupí přibližně 40 tisíc vajec.

V korunách tedy dostává méně než polovinu českého vojáka. Ve vejcích se mu však téměř vyrovná. A právě zde začíná být naše poněkud legrační vajíčková ekonomie docela poučná.

Němec dostane 176 tisíc, Francouz 120

Německý řadový voják má základ kolem 65 000 Kč (2 700 eur) měsíčně. Německý systém však zná vysoký příplatek za mimořádně nebezpečné zahraniční nasazení, který může dosáhnout 153 eur denně. Při třicetidenním měsíci se tak v našem modelu dostáváme přibližně na 176 000 Kč (7 290 eur).

To představuje asi 26 tisíc německých vajec.

Francouzský systém je jednodušší. Při zahraniční operaci OPEX může celková odměna dosáhnout přibližně 2,5násobku základního platu. U řadového vojáka s modelovým základem 1 982 eur tedy asi 120 000 Kč (4 955 eur).

To je zhruba 16 tisíc francouzských vajec.

Britové jsou střídmější

Británie je střídmější. Základní plat řadového vojáka a Operational Allowance za nebezpečné nasazení dávají v našem modelu přibližně 89 000 Kč (3 145 liber) měsíčně.

Britský voják by si za ně koupil kolem 12 tisíc vajec.

Samozřejmě zde nepočítáme hodnotu bydlení, stravy, zdravotní péče, penzí a dalších vojenských benefitů. Naším cílem není spočítat celoživotní hodnotu zaměstnání v armádě. Zajímá nás výplata za jeden měsíc války.

Jenže kdo ta vejce zaplatí?

A zde přichází mnohem podstatnější rozdíl než mezi cenou vajec v Praze a Kyjevě.

Kdyby česká vláda poslala českého vojáka do války, jeho výplatu by financoval český stát z českých veřejných financí.

Totéž v zásadě platí pro Německo, Francii, Polsko, Slovensko či Británii.

A stejně tak Rusko financuje svoji válku především z vlastního státního rozpočtu a vlastní ekonomiky. Sankce mu financování komplikují, omezují některé technologie, zvyšují transakční náklady a nutí Moskvu přesměrovávat stále větší část ekonomiky na válku. Přesto ruský stát získává peníze z daní, energetiky, dalších exportů a domácího zadlužování.

Rozsah je obrovský. Ruské vojenské výdaje plánované na rok 2026 činí kolem 3,6 bilionu Kč (14,9 bilionu rublů).

Ukrajina je v jiné situaci.

Také vybírá vlastní daně. Má zvláštní vojenskou daň, vydává válečné dluhopisy a obrovskou část domácích příjmů směřuje do obrany. Jenže válka je vzhledem k velikosti ukrajinské ekonomiky tak drahá, že stát už ji nemůže dlouhodobě financovat pouze vlastními silami.

Ukrajinský rozpočet na bezpečnost a obranu pro rok 2026 po navýšení počítá přibližně s 2,05 bilionu Kč (4,367 bilionu hřiven). Jen na odměňování vojenského personálu připadá asi 681 miliard Kč (1,454 bilionu hřiven). A právě letošní zvýšení obranných výdajů je přímo spojeno s finanční pomocí Evropské unie.

Za ukrajinským vojákem jako za jediným stojí i evropské peníze

Evropská unie letos schválila pro Ukrajinu nový úvěrový rámec až 90 miliard eur na roky 2026 a 2027.

V dnešních cenách je to přibližně 2,18 bilionu korun.

Orientačně má 30 miliard eur sloužit jako ekonomická pomoc a 60 miliard eur jako vojenská pomoc podporující ukrajinské obranné kapacity. Jen v roce 2026 počítá Ukrajina s 45 miliardami eur z tohoto mechanismu. To je důležitá změna proti zjednodušenému tvrzení, které platilo zejména v prvních letech války: že Ukrajina financuje armádu z vlastních peněz, zatímco Západ jí platí důchody, školy a chod státu. Ekonomicky bylo toto rozdělení vždy poněkud umělé — každé euro, které zahraničí zaplatí za civilní chod státu, uvolňuje domácí euro či hřivnu pro armádu.

V roce 2026 je však rozdíl ještě menší. Zahraniční peníze už otevřeně financují také ukrajinskou obrannou kapacitu.

To ale určitě neznamená, že by výplata konkrétního ukrajinského pěšáka přišla v obálce z Bruselu.

Znamená to něco podstatnějšího: bez zahraničního financování by dnešní rozsah ukrajinského státního rozpočtu a války nebyl dlouhodobě udržitelný.

A kdo nakonec zaplatí účet?

Evropský mechanismus má ještě jednu pozoruhodnou vlastnost. Těch 90 miliard eur EU nevytahuje přímo ze zmrazeného ruského účtu. Evropská unie si peníze půjčuje na kapitálových trzích a úvěr je kryt rozpočtem EU. Podle schválené konstrukce má být ale půjčka v budoucnu splacena z válečných reparací, které má Rusko zaplatit Ukrajině. To je důležitý rozdíl. Není tedy přesné napsat, že Evropa už dnes zabavila ruských 90 miliard eur a poslala je Ukrajincům. Přesnější je říci, že Evropa si dnes půjčuje, aby Ukrajina mohla pokračovat v obraně, a politická konstrukce počítá s tím, že konečný účet jednou ponese Rusko prostřednictvím reparací.

Zda a za jakých podmínek se tyto reparace skutečně podaří získat, je samozřejmě úplně jiná otázka.

Cena člověka na nule

A tím se můžeme vrátit k našim vejcím.

Na první pohled vypadá 141 000 Kč (300 000 hřiven) měsíčně pro ukrajinského pěšáka jako neuvěřitelný plat.

Jenže postavíme-li vedle něj hypotetického Čecha, Němce nebo Slováka a použijeme jejich vlastní pravidla pro mimořádně rizikové bojové nasazení, ukrajinská částka najednou tak fantasticky nevypadá.

A když výplatu přepočteme na obyčejná vejce, rozdíly se ještě zmenší.

Čech: přibližně 44 tisíc vajec. Ukrajinec: 42 tisíc. Rus při našem modelovém intenzivním bojovém měsíci: kolem 40 tisíc.

Frajer Luke by se svými padesáti vejci potřeboval na projedení jediné takové výplaty více než dva roky — a to by musel svůj filmový výkon zopakovat každý den.

Možná je ale právě absurdita tohoto srovnání nejlepším způsobem, jak pochopit skutečnou ekonomiku války. Nejde totiž jen o to, kolik stojí voják. Jde o to, kolik mu stát musí zaplatit, aby byl ochoten každý den riskovat život, co si za ty peníze doma skutečně koupí — a především kdo má dost hlubokou kapsu, aby mu tuto výplatu dokázal posílat další měsíc, další rok a možná ještě mnoho let.

Závěrem mi dovolte, abych poděkoval službě ChatGPT Plus, která se mnou v podstatě celý den dokázala komunikovat, vysvětlovat, počítat. A vytvořila i ilustrační obrázek, který k příspěvku přidávám. Obrovské poděkování pak patří i nejmladšímu členu naší rodiny, kočičí slečně Delise, která mi neťapala tentokrát po klávesnici, což jinak běžně činí, neboť mi pomáhá. Zná už jí i „moje“ AI, neboť ve chvíli, kdy jsem na chviličku vstal od počítače a odešel do vedlejší místnosti, místo běžného mňoukání mu tlapkama napsala sugestivní zprávu a trefila se pacičkou i na ENTER. Tuhle zakódovanou zprávu jsem pak vysvětloval.