Také máte přeplatek u VZP?

Tak moje paní ano! A hned dvanáct tisíc kaček – a nějaký drobný navíc… nevím, jak vy, ale my jsme takovej ranec na ulici ještě nikdy nenašli!

Bylo to příjemné zpestření pátečního večera, kdy jsme si uvařili kafe a sedli k televizi. Pustili jsme si napínavý americký film, který jsme ještě neviděli, přičemž v nejdramatičtějších okamžicích tohohle bijáku se moje žena rozchechtala. Fakticky – od srdce; dlouho jsem jí takhle se smát neslyšel.

Babi se pomátla, myslím si a odvrátím zrak od obrazovky a podívám se na ní. Jenomže ona nezešílela. V ruce drží mobil a listuje v něm ve svých mailových zprávách. Ona to totiž na rozdíl ode mne umí. Já, když se dívám na televizi, pak jenom na ní. Chlapi jsou takhle prostě nastavený. Moje choť nejen, že dokáže sledovat obrazovku (a vnímá jí…), ale zároveň s tím zvládá i vše, co má v mobilním telefonu, přičemž vnučce ještě plete svetr. Takhle jsou nastavený zase ženy.

„Co bylo na té přestřelce tak zábavnýho?“ tážu se, neboť mně v žilách stydla krev. „Na tý přestřelce nic,“ slzí moje paní, „jen jsem dostala mail, že mám na účtu VZP přeplatek 12 tisíc a mám si požádat o jeho vyplacení.“

Mé harpagonské srdce se rozbušilo… vniknul jsem do ledničky a naše šálky kávy ovoněl poctivou dávkou rumu.

Pak jsem si přečetl dotyčný mail a začal se chlámat taky. Film jsme nedokoukali – mimochodem to byla příšerná hlína. Užasle jsme hleděli na zprávu, která babičce přišla.

Na tohle fakt někdo skočí?

Skočí a není takových podle statistik málo.

E-mailová zpráva vypadala sice docela věrohodně (nechybělo logo VZP…), jen jsme nepochopili, jak by dlouholetá invalidní důchodkyně mohla přeplácet na zdravotním pojištění. Navíc takovej ranec!

Nejvýživnější pak byla e-mailová adresa, z níž ta informace dorazila:

[e-mail],

což je jakási britská školská doména (...org.uk), která s naší VZP nemá společného vůbec nic.

Navíc mne fascinoval fakt, že mail byl odeslán v pátek v 17,31 hodin – živě si totiž dokážu představit pracovníky naší největší zdravotní pojišťovny, kteří by v takto nekulturním termínu na svém úřadu fungovali.

Resumé:

Film jsme nedokoukali, ještě hodinu jsme se chechtali. A pak si uvědomili, že spousta lidí na něco podobného fakt skočí. Vždycky jsem si myslel, že jsme jako Češi docela inteligentní národ. Asi ne dost.

Na závěr uvádím, jak na tom má paní ve vztahu k VZP skutečně je. Žádných 12 tisíc se nekoná. O výrazně víc bychom velmi pravděpodobně přišli, kdybychom na to skočili.

Hezkou sobotu!

V příspěvku jsou použity screenshoty z e-mailu mé ženy a z jejího portálu klienta VZP