Sjezd Sudetských Němců v Brně? Ano či ne?

Po zprávách z tisku, po přečtení si příspěvků (a diskusí pod nimi, do nichž jsem se také zapojil) kolegyně Rybnické nebo Zieglera, jsem o tom poměrně dlouho přemýšlel.

Původně jsem navrhoval opatrnost, spekuloval o tom, jestli to není ještě příliš brzy. Osobně mám tuto otázku dávno vyřešenou a já v tomto příspěvku svůj náhled na věc zkusím vysvětlit.

První a zásadní otázka: sjezd Sudeťáků na území ČR? Ano či ne?

Z mého pohledu: PROČ NE?

V první chvíli jsem nevěděl – nicméně dospěl jsem po několika dnech k názoru, že to vůbec není od věci. Tímto se omlouvám všem čtenářům, že můj příspěvek bude dlouhý a děkuju dopředu všem, kteří ho dočtou až do konce.

Jsem rodilý Pražák a v Praze jsem prožil 2/3 svého života. Zbývající 1/3 v Sudetech – nejprve v Ústí nad Labem, posléze na Žatecku, kde žiju dodnes. Před patnácti lety jsem se za svou novou životní partnerkou odstěhoval do Kryr, kde jsem začal spolupracovat s místním městským zpravodajem a díky tomu se dostal i ke staré německé kronice (1929 – 1943), která mne, jako nepřítele dějepisu, fascinovala. Je psána kurentem, který neumím přečíst, a moje němčina je tak mizerná, že i kdybych jej přečetl, pak bych jí nepřeložil. Nebo přeložit jsem dokázal jen málo z ní.

Pomohla AI, v současné době na jejím překladu pracuji. Před časem jsem „ukecal“ starostu města, aby mi ten dokument půjčil na pár dní domů, a protože můj skener byl příliš malý na to, abych stránky té velké knihy do něj dostal, prostě jsem jí stránku po stránce ofotil.

Následně mi pomohla zmíněná umělá inteligence, která kurent přečíst dokáže a následně německý text také přeložit.

Co z toho vyplynulo?

Že ve městě Kryry žily ve 30. letech minulého století cca 3 stovky Čechů a více než 2.200 Němců. Že tady v první polovině 30. let žily tyto dvě skupiny obyvatel docela v pohodě, koexistovaly tady bez zjevných problémů, aby na konci desetiletí došlo k dramatickému zvratu, kdy si roku 1938 němečtí obyvatelé obce oddechli, když do města vstoupila vojska wehrmachtu a byla osvoboditeli.

Já si v tomto okamžiku nejsem ani trochu jistý, že uvedené fotografie projdou přes adminy tohoto webu, nicméně jde o historické dokumenty, které k tomuto příspěvku patří:

Překládám:

„Rok osvobození

Naše vlast je svobodná

V dějinách našeho národa bude rok 1938 velkým, nezapomenutelným! Sláva nám, jsme svobodní!“

A dále se na dalších stranách kroniky píše:

„Doma v Říši!

Sudetoněmecká vlast je svobodná!

V těchto historicky významných říjnových dnech se německé Sudety vracejí domů do Říše. To, v co miliony Němců s nejhlubší oddaností věřily a co přinášely ve svých srdcích, se stalo skutečností: sen mnohofóbních generací německé historie se naplnil. Velkoněmecká říše je opět sjednocena a my jsme vstoupili do osudu společného s celým německým lidem.“

„Kryry zažily v pondělí 10. října 1938 nejšťastnější den své dosavadní historie. Po dvanácti hořkých letech útlaku ve státě Československém vpochodovaly jednotky německé branné moci do našeho města, aby jej osvobodily.

Dne 21. září vydala vláda nové nařízení, že všichni Češi musí až do posledního člověka se všemi svými věcmi opustit Kryry do večera 21. září. Tak bylo z Kryr mezi 20. zářím a 10. říjnem odsunuto přibližně 2000 Čechů.“

(Poznámka: tady je asi chyba německého kronikáře, protože v Kryrech žilo o něco málo víc než 300 Čechů, o tisících se patrně mluvit nedá…)

„V těchto dnech probíhaly přesuny a průchody vojsk.

Dne 17. září byl na cestě ke zdejší poště zatčen československý četník, protože si sundal německou pásku. Byl dopraven do Žatce k výslechu, ale později byl opět propuštěn.

Dne 19. září byl zveřejněn zákaz vycházení pro Čechy. Naše říšské výbory (Německé úřady) převzaly správu obce. Téhož dne se většina československých státních příslušníků odsunula směrem k Rakovníku a Praha stahovala své úřady. V Kryrech panovaly obrovské nejistoty, protože se rozšířila zpráva o povinném vystěhování všech Čechů.

Dne 20. září brzy ráno začalo hromadné vystěhovávání českého obyvatelstva. České rodiny s malými dětmi a starými lidmi musely narychlo odcházet s několika zavazadly. Mnozí z nich byli viditelně bez prostředků a v zoufalém stavu. Část odcházela pěšky směrem na Podbořany, protože zde již nebyly dopravní prostředky. Během dopoledne byla většina českých obyvatel z Kryr vystěhována, takže do večera zde zůstalo jen málo osob českého původu.

Učitelé, kteří nebyli německé národnosti, museli během krátké doby Kryry opustit. Někteří z nich odjeli již 2. října, další pak 3. a 4. října. Celkově odešlo z obce 32 osob české národnosti. Bytové vybavení bylo převzato novou správou, někteří lidé si mohli vzít jen osobní věci.

V následujících dnech pokračovaly konfiskace majetku osob, které uprchly nebo opustily své domovy. Byl prováděn soupis domů, pozemků i hospodářských zvířat. Zabavený majetek byl označován jako „opuštěný“ a převeden pod německou obecní správu.“

Atd., atd. …

Fotografie z německé kroniky města Kryry 1929 – 1943, kolorováno

To je jen střípek historie starý pětaosmdesát let. Češi byli v Sudetech vyhnáni ze svých domovů, jejich majetek byl ve prospěch Říše konfiskován.

Pojďme teď ale spolu do minulosti výrazně mladší: cca před patnácti lety, kdy jsem se za svou dnešní manželkou odstěhoval do Kryr, jsem měl možnost se prvně v životě setkat se starou německou kronikou, o níž jsem výše psal a z níž jsem citoval. Také jsem se setkal s profesorem Haraldem Richterem. Jeho stručné CV přikládám:

Harald Richter (1937) je významný sudetoněmecký rodák z Kryr, jehož životní příběh se stal mostem mezi předválečnými německými obyvateli města a současnou českou komunitou. Narodil se v tehdejším Kriegernu jako syn městského tajemníka, avšak po roce 1945 byl spolu s matkou a sestrou odsunut z vlastního domova. Po krátkém pobytu v Sasku se rodina usadila v Heidelbergu, kde Richter vyrostl, vystudoval a později působil jako čestný profesor v Porýní.

Navzdory dramatickému osudu zůstal Richter celý život pevně spjat s místem svého narození. Po desetiletích se začal do Kryr vracet – nejprve jako pamětník, později jako aktivní prostředník a přítel města. Jeho cílem bylo podporovat porozumění mezi lidmi, kteří zde žijí dnes, a těmi, kteří byli kdysi z Kryr vyhnáni. V Německu spoluvytvořil malou muzeální expozici věnovanou historii Kryr a dlouhodobě organizuje setkávání, přednášky i návštěvy českých skupin.

Výrazným počinem jeho spolupráce s městem je publikace „Město Kryry: dějinné okamžiky Kryr do roku 1945“, kterou vydal roku 2014. V ní shromáždil vzpomínky, archivní materiály i historické souvislosti, jež přibližují vývoj města od jeho počátků až do konce druhé světové války.

Harald Richter je dodnes respektován jako laskavý, vzdělaný a smířlivý člověk, jenž svým životem i dílem pomáhá uchovávat paměť města a budovat mosty mezi minulostí a současností.

Naše první vzájemné setkání nic moc nebylo… k tomu mne přizval tehdejší ředitel místní základky, že tam bude mít pro žáky osmých a devátých tříd pan profesor přednášku. Já jsem jí tehdy neustál. Pan profesor, který díky Benešovým dekretům musel ve svých osmi letech opustit Kryry, neuměl slovo česky. To nesvědčí o ničem jiném, než jak jeho rodina žijící v Československu na Čechy pohlížela. A nebo taky o tom, že tehdy se v Kryrech jinak než německy vlastně vůbec nemluvilo. Je to jednoznačný důkaz toho, jak tři stovky Čechů dramaticky usurpovalo víc jak dvě tisícovky Němců, kteří následně potřebovali být osvobozeni. Když pak žákům školy začal vyprávět, jak jeho starší sestra pochodovala v uniformě Hitlerjugend ulicemi města, omluvil jsem se a přednášku opustil.

Vzhledem k tomu, že jsem v Kryrech působil jako jakýsi redaktor městského zpravodaje Kryrská rozhledna, setkal jsem se s panem profesorem ještě mnohokrát. Hovořil jsem s ním a pochopil. Zjistil jsem totiž, že Harald Richter připomíná, že k vysídlení sudetských Němců došlo v kontextu celkové porážky nacistického Německa, zločinů režimu a mezinárodních dohod. Odsun nepodával nikdy jako izolovanou křivdu, ale jako součást poválečného uspořádání Evropy. Tím se lišil od některých sudetoněmeckých autorů, kteří mluví převážně o „bezpráví“. On byl v tomto ohledu, jak to říci kulantně, umírněný. Popisoval odsun jako těžkou osobní zkušenost, kterou prožil jako dítě. Zmiňoval zmatek, strach, chudobu, rozpad rodin. Nikdy ale přitom neútočil na české obyvatelstvo. Dával jasně najevo, že mnohé bylo řízeno „shora“, z poválečných struktur, ne osobní záští místních.

Nechtěl otevírat staré rány, snažil se vytvářet mosty mezi někdejšími německými obyvateli a dnešními Čechy, opakovaně zdůrazňoval, že „dnešní lidé nenesou vinu za minulost“ a že historie se má připomínat, ale ne živit resentimenty.

Pan profesor Harald Richter dnes už nežije. Město Kryry dříve než já pochopilo, a to také díky jemu a jeho návštěvám ve svém rodišti, že je potřeba za minulostí udělat velkou tlustou čáru. Svinstva a zvěrstva se děla na obou stranách. A tak co jsme si, to jsme si… Němci a my jsme sousedé. A ať je sudeťácký sjezd v naší zemi jakkoli kontroverzním tématem, říkám

ANO!

Závěrem mi dovolte, abych poděkoval za inspirativní texty na tomto blogu paní Hanně Rybnické a Janu Zieglerovi (bez ohledu na to, že s jejich názory většinově nesouhlasím…), protože mne donutili o tomto tématu přemýšlet. Zároveň i všem těm, kteří se tak či onak vyjádřili v diskusi pod těmito články.