Senát opět nezklamal

Ačkoli se někteří senátoři s despektem vyjádřili k finální verzi důchodové reformy, ve středu Senátem Parlamentu ČR bez problémů prošla. A nepochybně jí podepíše i prezident.

Tedy tenhle asociální paskvil bude platit.

Alespoň do té doby než se v něm porochní příští vládní garnitura, neboť ta současná šanci na znovuzvolení nemá, ať si premiér Petr Fiala myslí cokoli.

Půjdu do důchodu v dubnu 2027 – ve svých 64,5 letech. Pokud se tedy dožiju (to není úplně irelevantní poznámka, neboť na posledním setkání tříd naší základní školy se ho ze šedesátky tehdejších dětí absolvujících 9. třídu ZDŠ Dubečská deset nedožilo). V současnosti už stříhám desetimetrové pásmo a upřímně řečeno, mám toho v práci plný chrup. A to nedělám v těch původně uvažovaných profesích 3. a 4. třídy, které původně měly odcházet do penze dříve, aby to vládní koalice rafinovaným pozměňovacím návrhem podaným za 5 minut 12 shodila a místo nějakých 130 tisíc lidí v náročných profesích, kteří by odcházeli do předčasné penze, to dala jen desetině z nich.

Dobře, má to být nějak ošetřeno tím, že by firmy zaměstnávající lidi na těchto postech připlácely do jejich 3. důchodového pilíře, tedy penzijního připojištění, aby případně měli na předdůchod.

Komu to ale pomůže? „Husákovým dětem“? Říkám, že těm ani náhodou. A patrně ani jejich dětem. Smysl penzijního připojištění spočívá jednoznačně v tom, že jde o dlouhodobou záležitost. Deset ani patnáct, dvacet let na smysluplný výsledek nestačí.

A na to už tihle lidé čas nemají.

Naše vláda, Sněmovna i Senát (za chviličku prezident) odsoudili tak jednu nebo spíš dvě generace. K čemu? K problémům! Za čtyřicet let jim budiž odpuštěno!