Ruská vlajka nad ledem ani na MS v Praze není

Znamená to, že by Rusové v naší metropoli nebyli? Na ledě a bezprostředně v jeho blízkosti? Ani náhodou!

Na mistrovství světa v krasobruslení v Praze nestartuje jediný reprezentant Ruska. Přesto je ruský vliv na soutěž nepřehlédnutelný. Paradox, který vznikl po roce 2022, kdy byli ruští sportovci vyloučeni z mezinárodních soutěží, dnes formuje podobu celého sportu. Na papíře je situace jednoduchá: Rusové chybí. V realitě je však zcela odlišná. Řada závodníků, kteří v Praze nastupují pod vlajkami jiných států, má ruský původ nebo prošla ruským tréninkovým systémem. Vedle toho působí po celém světě desítky ruských trenérů, kteří přenesli svou metodiku do nových týmů. Výsledkem je, že i bez oficiální účasti Ruska zůstává jeho „škola“ jedním z určujících faktorů šampionátu.

Naturalizovaní sportovci: Rusové v jiných dresech

V posledních letech se část ruských krasobruslařů rozhodla změnit reprezentaci. Typickým příkladem jsou sportovci závodící dnes za Gruzii, Arménii, Ázerbájdžán nebo Německo. Mezi konkrétní jména patří například Anastasiia Metelkina reprezentující Gruzii, Nargiz Suleymanova závodící za Ázerbájdžán nebo Nikita Volodin, který dnes nastupuje za Německo. Další dvojice s ruským původem reprezentují například Arménii či Kypr. Nejde o masový jev, ale ani o okrajovou záležitost. V absolutních číslech jde o jednotky až nižší desítky sportovců. V relativním vyjádření se pohybujeme zhruba kolem deseti procent startovního pole, pokud započítáme pouze ty, kteří se v Rusku narodili a později změnili reprezentaci.

Jak to funguje? Jak rychle může sportovec „změnit vlajku“?

Získat státní občanství jiné země je pro běžného člověka otázka let. Pro vrcholového sportovce to může být výrazně rychlejší proces — někdy i otázka měsíců.

V Česku standardní cesta k občanství trvá zhruba 5 až 10 let. Zákon ale umožňuje výjimku - „v zájmu státu“. Právě tu mohou využít i sportovci. Pokud mají podporu svazu a reálný výkonnostní potenciál, může se proces zkrátit na přibližně 1 až 3 roky.

Podobně to funguje i jinde — s tím rozdílem, že některé státy postupují ještě rychleji. V zemích jako Ázerbájdžán, Gruzie nebo státy Perského zálivu může být naturalizace výrazně urychlená.

Vedle samotného občanství existují i sportovní pravidla. Například Mezinárodní bruslařská federace umožňuje změnu reprezentace, obvykle s čekací lhůtou 1 až 2 roky. To znamená, že sportovec může začít závodit za novou zemi ještě předtím, než získá její pas — ten je nutný především pro olympijské hry.

V praxi tak vzniká model, který je dnes v krasobruslení běžný: sportovec změní reprezentaci, stát mu následně udělí občanství a svaz získá závodníka s hotovou výkonností.

Kritici mluví o „nákupu sportovců“. Zastánci o legitimní cestě, jak neztratit kariéru. Jisté je jedno: v moderním sportu je změna vlajky často mnohem rychlejší než změna života běžného člověka.

Ještě silnější je vliv trenérů

Samotní sportovci v Praze ale vyprávějí jen část příběhu. Ještě výraznější je vliv trenérů. Krasobruslení je sport, kde trenér neurčuje jen fyzickou přípravu, ale i styl, choreografii a celkový přístup k výkonu. Ruská škola, vybudovaná v sovětské éře a dále rozvíjená v posledních desetiletích, byla dlouhodobě jednou z nejúspěšnějších na světě. Po roce 2022 se její představitelé rozptýlili do různých zemí. Dnes tak ruské metody najdeme v tréninkových centrech napříč Evropou i mimo ni. To je důvod, proč ruský vliv přetrvává i bez přímé účasti ruských reprezentantů.

Srovnání s jinými sporty

Podobné jevy existují však i jinde, ale málokde v takové koncentraci. Nejbližší paralelu nabízí stolní tenis, kde čínští hráči dlouhodobě reprezentují jiné státy. V atletice zase běžci z Keni či Etiopie startují za země Perského zálivu. Rozdíl je v tom, že krasobruslení je mimořádně závislé na trenérské škole. Přenos know-how je zde komplexnější – nejde jen o fyzický výkon, ale o celý systém přípravy. Proto se ruský vliv v tomto sportu projevuje výrazněji než jinde.

Paradox současnosti

Mistrovství světa v Praze tak ukazuje paradoxní situaci. Politické rozhodnutí odstranilo ruské vlajky ze soutěže, nikoli však ruský vliv. Ten dnes funguje „bez označení“ – v podobě naturalizovaných sportovců, trenérů a stylu, který formuje výkony na ledě.