Prezident a „chyba v plánování“

V tomto týdnu mě zaujala informace týkající se hlavy našeho státu. Prezident Petr Pavel se kvůli soukromé zahraniční cestě nezúčastní komunálních voleb.

Prezident Pavel se kvůli zahraniční cestě nezúčastní voleb – České noviny/ČTK

Na první pohled možná banalita. Prezident samozřejmě nemá právní povinnost volit, stejně jako ji nemá žádný jiný občan. Jenže prezident není úplně „každý jiný občan“. Je hlavou státu a jeho účast ve volbách má vedle samotného odevzdání hlasu také symbolický význam.

Tentokrát Petr Pavel hlasovat nebude. Pražský hrad 2. října oznámil, že prezident odjel na soukromou zahraniční cestu, z níž se k pracovnímu programu vrátí až 19. října. Kvůli pobytu v zahraničí proto nebude volit do zastupitelstva Černoučku. A Hrad k tomu připojil pozoruhodnou větu: „Prezidenta chyba v plánování mrzí.“

Chyba v plánování?

Právě tato formulace podle mě stojí za pozornost. Termín komunálních voleb přece nebyl náhlou událostí, která by prezidentovi nečekaně vstoupila do kalendáře. A jestliže se jeho soukromá cesta s volbami střetla, nabízela se celkem prostá možnost: přizpůsobit soukromý program volbám.

Místo toho se stalo něco jiného. Volbám se přizpůsobil prezidentův veřejný program – respektive prezident bude v době jejich konání v zahraničí kvůli programu soukromému. Hrad přitom uvádí, že cesta trvá od 2. do 19. října a že prezident po celou dobu zůstává ve spojení s prezidentskou kanceláří. Podle ČT se Pavel objevil na Rallye du Maroc u automobilového závodníka Martina Prokopa; Deník N podle ČT uvedl, že prezident odjel na dovolenou na motocyklech.

Nejde tedy o to tvrdit, že prezident porušil zákon. Neporušil. Jde o něco jiného: o příklad, který hlava státu dává.

Prezident je jedním z nejviditelnějších představitelů demokratického státu. Volby jsou základním mechanismem, jímž občané rozhodují o svých zastupitelích. Od prezidenta bych proto očekával, že právě svou účastí ukáže, že volby jsou natolik důležité, aby jim člověk přizpůsobil i svůj soukromý program.

Jaký signál naopak vysílá prezident, který dá v době voleb přednost soukromé cestě? Minimálně takový, že pro něj osobně nebyla účast v těchto volbách dostatečným důvodem ke změně soukromých plánů.

A tady se nabízí ještě jedna zajímavá souvislost.

Když Petr Pavel letos vedl spor s vládou o svou účast na summitu NATO v Ankaře, opakovaně argumentoval nejen svým ústavním postavením, ale také dlouhodobými zvyklostmi. V dubnu v dopise premiérovi odkazoval na ústavní kompetenci prezidenta zastupovat stát navenek „ale i na dlouhodobé zvyklosti“. Později Hrad znovu zdůrazňoval dosavadní a protokolární zvyklosti týkající se účasti prezidenta na summitech NATO.

Zvyklosti tedy pro prezidenta význam mají. Přinejmenším tehdy, když jde o jeho účast na summitu NATO.

Tím spíš je legitimní ptát se, jakou váhu přikládá jiné zavedené prezidentské tradici – osobní účasti hlavy státu ve volbách a veřejnému příkladu, který je s ní spojen.

Kvůli soukromé aktivitě.

Bezpochyby nejsem jediný, kdo někdy musel změnit nebo úplně zrušit dovolenou, výlet či jinou soukromou aktivitu, protože do ní vstoupilo něco důležitějšího. U hlavy státu bych očekával přinejmenším stejný přístup.

A právě proto mi vysvětlení o „chybě v plánování“ připadá zvláštní.

Jestliže termín voleb znáte a následně si naplánujete soukromou cestu tak, že vám znemožní hlasovat, není problém v termínu voleb. Je v tom, čemu jste při střetu dvou termínů dali přednost.

Ať už Pavlova cesta zahrnuje cokoli – Hrad její kompletní soukromý program nezveřejnil – jedno víme jistě: prezident se kvůli ní voleb nezúčastní.

Hrad tomu říká „chyba v plánování“.

Já bych tomu říkal volba priorit.