O čem se bude příští týden hovořit?

Takhle se dnes v poledne zeptá Václav Moravec. Roky se nám těmito slovy pokouší vnutit témata, jež ho zaujala.

Dovolím si ho tentokráte předběhnout a nabídnout téma sám: totiž povodně. A to tím spíš, že máme týden před volbami a vládní koalice zjevně hraje toliko druhé housle. Teď má nabito skutečně ostrou municí: zachránila totiž republiku před povodňovou apokalypsou.

Kvůli sice výrazně vydatnějšímu dešti, než je obvyklé, ale pořád jen třídennímu, se několikrát schází dokonce Ústřední krizový štáb. A byť mám naší koalici rád jako drobky ve své posteli, tady odvádí špičkovou práci. Zastávám totiž názor, že kdyby měla být v české kotlině zasažena povodní jediná chalupa v té nejposlednější vsi, pak jakékoli snahy k zmírnění následků takové katastrofy (protože platí, že pro každého, jehož velká voda zasáhne, o katastrofu jde - ať se na to ze čtvrtého patra paneláku v Žatci vysoko nad drobně zvýšenou hladinou Ohře dívám jakkoli), jsou bezbřehým dobrem.

V předvolebním týdnu se tak dozvíme, jak naše chrabrá pětikoalice zvládla hrozící povodně – a jak jim vlastně zabránila. Maléru u nás zabrání ale ne snaha naší vlády, ale jen to hloupý počasí. Že nebude lejt čtrnáct dní nebo tři neděle jako před dvaadvaceti lety, ale jenom pár dní.

Skutečně tím nechci jakkoli snížit angažmá Fialovy party. Prvně za tři roky udělala něco pro lidi a já si toho vážím. Beru v potaz i to, že jí to v přicházejících volbách přidá nějaké bodíky. Zaslouženě.

Ať jsem výše napsal cokoli, tenhle pro mne děsivej konglomerát volit nebudu. Za poslední dny jim ale dávám „palec nahoru“.