Mnoho povyku pro nic

Prezidentské veto, kompetenční žaloba a další drobnosti. Zbytečné debaty, protože rozhodnuto je dávno dopředu.

Prezident Petr Pavel vetoval zákon o rozmělnění rozpočtové odpovědnosti. Samozřejmě, že to byl z jeho strany truc, demonstrace moci, jíž fakticky nemá, vyjádření názoru. Když to dopadne špatně, může si umýt ruce (“Já jsem to říkal…“), bude zase úžasný. Ale já to beru – je to jeho právo, v nejmenším to nezpochybňuji, bude na Sněmovně, jak s tím naloží.

Jak to dopadne je zřejmé, vládní koalice na to sílu má.

Kompetenční žaloba a vysvětlování vlády osmdesáti stránkami textu, proč by Ústavní soud měl žalobu zamítnout (a zlikvidovat soudce Šámala jako zpravodaje), je úsměvné. Ústavní soud rozhodl svým předběžným opatřením a svůj názor, protože by naplival sám na sebe, samozřejmě nezmění. Takže prezidenta republiky, ať už jím v budoucnosti bude kdokoli, na summity NATO pošle.

Ať se Petr Pavel před Ankarou zaštiťoval jakýmikoli zvyklostmi (z mého pohledu je to maximálně irelevantní argument), pak měl velmi silnou páku v tom, že ve strukturách NATO aktivně působil. Takže to prostředí mu neznámé není.

Ale bude se v takovém prostředí orientovat i příští prezident?

Ještě pár let strach mít nemusíme. Petr Pavel bude dle mého skromného mínění zvolen i na příštích pět let (tentokrát se toho já osobně nezúčastním…). Ale dál?

Ve hvězdách je i osud hnutí ANO, které pod vedením Andreje Babišem sněmovní volby 2025 „o parník“ vyhrálo a – alespoň podle dosavadních předvolebních průzkumů všech agentur zabývajících se těmito výzkumy – vyhraje s přehledem i volby příští. Alespoň zatím to tak vypadá.

Co ale s Babišem? Roku 2029 mu bude pětasedmdesát! Učinit jej premiérem na další čtyři roky?