Mireille Mathieu

Dovolil bych si touto cestou poděkovat za zprostředkování skutečně světových zážitků svému otci a své paní.

Tatínkovi za to, že mne jedné červencové noci roku 1969 vzbudil a posadil k televizi. Malýho kloučka. Rozespalýho, navíc kvalitou televizních obrázků velmi zklamaného. Až posléze jsem pochopil, že ty obrázky letěly k Zemi skoro 400 tisíc kilometrů. Už nás patrně není mnoho, kteří v přímém přenosu sledovali výstup Neila Armstronga na Měsíc. Přitom díky svému otci jsem jedním z nich, kteří se tím mohou chvástat.

O podobný zážitek se mi postarala moje paní před několika málo dny: koupila totiž vstupenky na koncert Mireille Mathieu. Stály ranec, nicméně bylo to prezentováno jako dárek k Vánocům. Že by se mi ze Žatce chtělo jet do Prahy, tak to ani náhodou. Původně jsem měl v úmyslu předstírat nějakou zákeřnou chorobu, ať si na koncert manželka s sebou vezme dceru, jenže by to nebyla moje choť, aby mi do toho rafinovaně nehodila vidle. Ona totiž na ten koncert pozvala i někdejší sousedku ze Strojetic – Ukrajinku, která v Čechách žije devatenáct let a nikdy nebyla v Praze, nejela metrem, nebyla v divadle nebo na koncertu. Koupila třetí vstupenku (má lakotná duše zaúpěla…) a ve středu 18. prosince jsme už v dopoledních hodinách vyrazili směr Praha.

Děvčata jsem protáhl městem, jeho vánočními trhy, nechal je nahlédnout do výkladů v Pařížské a byl schopen – jako Pražák křtěný Vltavou, který tu žil nějakých třicet let – doprovodit místa, kde jsme se nacházeli, i stručným komentářem. Prostě takové milé, předvánoční odpoledne.

Večer jsme pak usedli do svých sedadel v Kongresovém centru.

FOTO: Mireille Mathieu zpívala své milované Praze

Zazněly první tóny a na pódium vstoupila Mireille Mathieu s mikrofonem v ruce. Je to už stařičká paní a špatně chodí, ale co jí věk sebral na pohybu (mimochodem si nepamatuju, že by při svých vystoupeních i za mlada nějak výrazně křepčila…), to jí nesebral na hlase a na projevu. Doslova jsem ztuhnul. Uvědomil jsem si, že jsem spolu s nějakými dvěma tisícovkami dalších v sále účasten něčeho výjimečného. Totiž že na vlastní oči vidím a na vlastní uši slyším něco skutečně obrovského. Opravdovou první dámu světového šansonu.

Byl to neskutečný zážitek.

A tak bych si dovolil zopakovat to, co jsem napsal v úvodu: totiž že mi můj tatínek umožnil vidět vystoupit prvního člověka na Měsíc a že mi moje manželka dovolila vidět a slyšet Mireille Mathieu.

Byl to od ní vánoční dárek a byl skvostný!

Chtěl bych, stále plný tohoto zážitku, popřát i Vám všem stejně krásné Vánoce, jaké jsem měl já, stejně krásné dárky, na které nikdy nezapomenete. Protože já nezapomenu!