Ministr Lipavský má bohužel asi pravdu

To ve chvíli, kdy varoval v rozhovoru pro CNN Prima News před tím, aby se na Ukrajině neuskutečnil druhý Mnichov. Protože ten se dle mého názoru prostě uskuteční…

Lipavský: Na Ukrajině se nesmí odehrát druhý Mnichov. Mír je o tom, kdo zaplatí škody

Skolil mne na začátku týdne nějakej šílenej moribundus. Když jsem svojí paní svěřil, že mě čaj, který normálně nepiju, chutná už stejně jako grog, smála se. „To je ti fakt blbě…“ a odstěhovala se z ložnice do obýváku, abychom nebyli „nahromadě“ oba. Takže sám, s naprosto jasnou hlavou (organismus zblblý pouze paralenem a kapkami proti kašli…) jsem si večer pustil Fáberovy a Vávrovy „Dny zrady“, jejichž zhlédnutí mne utvrdilo v tom názoru, že co se v září 1938 upletlo na Československou republiku, tak něco velmi podobného se v roce 2025 uštrykuje na Ukrajinu.

Vím, že to není úplně totéž. Tehdy naši spojenci hodili naši zemi přes palubu ve vlahé naději, že zachrání mír v Evropě, zatímco dnes bude obětována jiná země, aby mír nastal.

Rusové už tři roky ukrajují vojenskou silou z území Ukrajiny podobně jako já si odkrajuju z kostky másla, když si chci namazat chleba k snídani. Celý západní svět, ať už se mezi Ukrajinou a Ruskem odehrálo předtím cokoli, vystřelil Ukrajině na pomoc. Podporoval ji finančně, dodal jí své zbraňové systémy, uvalil na Rusko drakonické ekonomické sankce, všechno málo.

Ekonomické sankce ne že by Rusy bolestivě nezasáhly, zjevně to však nestačilo. Říkám to už od začátku tohoto konfliktu, ukrajinská armáda, ať jakkoli hrdinná, strádá personálně. A jestliže Západ chtěl tento konflikt vyřešit v neprospěch Ruské federace, měli na Ukrajinu už dávno vletět vojáci NATO a Rusy z okupovaných území vyhnat.

Jenomže to je problém – Rusko je jadernou supervelmocí a má pravděpodobně víc atomových zbraní, než USA a všechny ostatní jaderné velmoci dohromady. A nevyloučilo jejich použití.

Takže jak z toho: Necháme Ukrajinu, jak byla namalována roku 1991. To je vize prezidenta Zelenského. Na tomto základě je ochoten jednat o míru. Rusko se vzdá Krymu i okupovaných území. Na tohle Putin ale nikdy nepřistoupí. Že je to jen vlahý Zelenského sen dnes ví všichni. Tímhle směrem se jednání o příměří či míru ubírat určitě nebudou. Tedy půjde o územní ústupky, jež Ukrajina postoupí Rusku (řekněme, že se Rusko při těchto jednáních zastaví na hranici dnes dobytých území). Budou pak zrušeny ekonomické sankce uvalené na Rusko, zbytek Ukrajiny se stane možná členem EU (to se v Unii protočí následně panenky celé sedmadvacítce a ještě víc pak běžným obyvatelům zbyvší Ukrajiny), nikdy ale členem NATO. Česká republika vyšle chrabře na Ukrajinu kontingent svých bojovníků (zatím bez stíhaček F35), možná tak učiní i některé další evropské země. USA zůstanou mimo. Deklarují, že v případě maléru pro ně nebude akceptovatelný čl. 5.

„Pokud budou tyto jednotky nasazeny jako mírové jednotky na Ukrajinu, měly by být rozmístěny jako součást mise mimo NATO a neměl by se na ně vztahovat článek pět,“ řekl šéf Pentagonu s tím, že na linii kontaktu musí existovat silný mezinárodní dohled. „Aby bylo jasno, v rámci jakékoli bezpečnostní záruky nebudou na Ukrajině nasazeni američtí vojáci,“ dodal Hegseth.

Neboli USA zprostředkující mírová jednání si myjou ruce. Rafinovaně to nechávají na Evropě.

Nějakých 500 miliard dolarů, které Amerika poslala na pomoc Ukrajině, je dluh. Válkou sužovaná země je zaplatí svými nerostnými surovinami. Prezident Ukrajiny s tím souhlasí. Od České republiky dostal miliardy korun pravděpodobně darem.

Nic proti tomu.

Rusko získá část ukrajinského území, jež lehlo popelem. Taky žádný štěstí, nakonec si ho zničili sami. V příštích deseti, dvaceti letech však na tomto území vyrostou nové domy, nové silnice. Se zrušením sankcí je tu postaví nejenom americké, ale i evropské firmy, přičemž Česká republika bude po Němcích, Franzouzích nebo Britech sbírat už jen dávno ohlodané kosti.

Je myslím si na místě přiznat si tu znepokojivou skutečnost, že Putin svou válku vyhrál. Alespoň prozatím.

A já, jakkoli většinově nesouhlasím s názory kolegy Zieglera, v tomto případě prohlašuju, že jestliže položil mezi Putina a Hitlera rovnítko, potom se nezmýlil.

Dohoda o příměří na Ukrajině nebude ničím jiným, než opakováním Mnichovské zrady z r. 1938.

Co udělá Rusko za dalších deset nebo dvacet let, to je ve hvězdách. Osobně jsem rád, že se toho už nedožiju.