L-159 pro Ukrajinu

Válka na Ukrajině pokračuje, útoky dronů sílí – a Česko znovu hledá, jak vypadá jeho skutečná solidarita. Tentokrát ne u munice, ale u letounů L-159.

Stroje, které Armáda ČR má ve výzbroji, se staly předmětem podivného politického sporu.

Prezident Petr Pavel mluví o možnosti rychlé dodávky a prodeje Ukrajině, vláda však vzkazuje „ne“. Výsledkem je mediální přestřelka, která připomíná spíš domácí kampaň než promyšlenou bezpečnostní politiku.

Ukrajina se prý ptala už „půl roku“. Kdy přesně?

Prezident Petr Pavel to na Fialovu vládu bezostyšně prásknul: tvrdí, že Ukrajinci o L-159 projevovali zájem minimálně půl roku. Časově to tedy vychází na léto 2025 – jenže detaily chybí. Není jasné, zda šlo o formální poptávku, pracovní dotaz, nebo jen opatrné „sondování“, které je v diplomatických kontaktech běžné. Podle Pavla měla ukrajinská strana dokonce navrhnout odkoupení čtyř kusů z celkových 24. Pokud je to pravda, vyvolává to otázku: proč o takovém zájmu česká veřejnost neslyšela dřív – a proč se to nepromítlo do oficiálního postoje státu?

Postoj Fialovy vlády: mlčení nebo zametení?

Z dnešních vyjádření vyplývá, že Česko se v minulosti k L-159 pro Ukrajinu stavělo zdrženlivě už dříve. Premiér Andrej Babiš dnes tvrdí, že „ne“ je konzistentní a že stejný postoj měla i předchozí vláda (tedy Fialův kabinet): letouny neposkytovat, protože nejsou přebytečné.

To považuji za důležité. Pokud tedy Ukrajina měla zájem už od léta 2025, muselo být minimálně část času možné téma řešit právě za předchozí vlády – a přesto po tom nezůstala žádná veřejně známá stopa. Nevím, nikde jsem nedohledal, zda byl zájem odmítnut, odsunut, nebo zda se prostě nikomu nechtělo otvírat citlivé téma, které by vyvolalo odpor v armádě i koalici. Pochopitelně – bylo před volbami…

«Так, хлопче, до виборів залишилось зовсім трохи.»

Co prezident „nasliboval“ v Kyjevě

Během návštěvy Kyjeva prezident Pavel podle Reuters mluvil o tom, že Česko je připravené Ukrajině poskytnout menší bojové letouny schopné boje proti dronům – a že to lze udělat relativně rychle.
Česká média pak explicitně spojovala tuto věc právě s L-159. Jenže právě slovíčko „poskytnout“ rozpoutalo bouři. Ministr zahraničí Petr Macinka zcela oprávněně prezidenta kritizoval za to, že jednal bez koordinace s vládou. A vláda následně oznámila, že letouny Ukrajině neprodá.

Prezident se brání: žádný dar prý nesliboval, šlo o prodej, navíc z iniciativy Ukrajiny. Jenže veřejně to vyznělo jinak: jako kdyby český prezident „nabízel“ stroje, které nemá právo slíbit. A Ukrajina i spojenci teď logicky mohou sledovat, zda je Praha partner, nebo jen hlasitý komentátor.

Politika místo strategie

Problém L-159 není tak zjevně technický, ale politický. Premiér Babiš argumentuje, že armáda tyto stroje potřebuje a žádné přebytky nejsou. Tentokrát nelže: už se tady zprávy o tom, kolik těchto letounů vesele reziví v hangárech, objevily. Kolik (my jsme to na vojně tak nazývali) máme „uloženek“, lze bez nesnází dohledat: ČR původně převzala 72 kusů L-159, ale velká část byla dlouho zakonzervovaná. Tyto „ležáky“ se pak postupně rozprodaly: Irák koupil balík L-159 (část byla zakonzervovaná) – např. 2014/2015 se řešilo dodání 15 kusů, z toho 11 zakonzervovaných. Americká firma Draken International koupila 21 kusů.

Kolik jich má AČR tedy dnes: Aktuálně Armáda ČR oficiálně uvádí, že Vzdušné síly disponují 24 letouny L-159 ALCA (16 jednomístných + 8 dvoumístných). Zakonzervované přebytkové L-159 (ty „v hangárech“) už byly v minulých letech rozprodané – dnes AČR uvádí 24 aktivních kusů, takže přebytkové zakonzervované kusy prakticky nejsou.

Prezident ale argumentuje tím, že odprodej čtyř kusů by naši obranyschopnost nenarušila a odmítnutí je „spíše sobectví než solidarita“. Petr Pavel je voják, snad ví, o čem hovoří…

Jenže debata se vůbec nevede v rovině:

• jaké schopnosti AČR skutečně potřebuje,
• jaká by byla cena, servis a výcvik,
• jak rychle by Ukrajina tyto stroje zvládla provozovat.

Místo toho se vede boj o titulky. A to je přesně ten moment, kdy pomoc Ukrajině přestává být obranou evropské bezpečnosti a stává se domácím marketingem.

A když jsme už u té ceny, za níž bychom naše L-159 mohli Ukrajině dodat? Pokud by šlo o odprodej existujících L-159 z výzbroje ČR, tak by se v reálných odprodejích pohybovala cena cca mezi 10 – 20 milionů Kč za kus. Vzhledem k rozpočtu naší armády bych je klidně Ukrajině skutečně daroval. Je to parametricky zhruba totéž, jako kdybych ve fabrice pozval svou ukrajinskou kolegyni na kafe. A to jsem už nesčíslněkrát učinil.

O tom ale skutečně nemůže rozhodovat prezident, ať je jakkoli vrchním velitelem našich ozbrojených sil. A slibovat by měl za ČR, jejímž představitelem je, o to opatrněji.

Všechny obrázky v příspěvku byly generovány ChatGPT 5,2 Plus