Mít v uzavřené kabině řidiče tramvaje na obličeji roušku je samozřejmě pitomost. Víc, dokonce to ohrožuje bezpečnost jak samotných tramvajáků, tak i cestujících. Protože v roušce se prostě hůř dýchá.
Pavel Hewlit: Když odborář začne šílet a chce spasit svět
V typu tramvají, které řídí autor blogu, není klimatizace. Jen malá vrtulka u stropu. A za zády bezvýznamné okénko, které má na klimatickou pohodu v kabině pramalý vliv. A ten tramvaják v tom sedí hodiny, aniž si může dovolit vteřinu nepozornosti. Kdo si řízení tramvaje nezkusil, nepochopí to. Že je-li venku 30° C, je za jízdy v „té trojkách nebo té šestkách“ těch stupňů 60, stojí-li dvacet minut ve smyčce, tak dokonce 70! A ono začíná být venku hezky a teplo…
Jestliže se tedy někdo z odborářů (rád bych věděl, co za jantara to bylo…) nějakým dopisem dožadoval toho, aby tramvajáci nosili za jízdy roušku, je to bloud. Že se toho chytlo vedení, to je příznačné – zjevně tam žádní géniové taky nesedí. Evidentně se nic zásadního za tu dobu, co jsem z DP pryč, nezměnilo.
Jen mi trochu nesedí Pavlův despekt vůči odborům. Pomiňme na chvilku tenhle smutný případ. Já si totiž pamatuju doby, kdy i v největších vedrech museli mít tramvajáci zavřené dveře kabiny a košile zapnuté po poslední knoflíček a k tomu kravatu na krku. Tohle šílené nařízení eliminovaly právě tramvajácké odbory. Dnes může i Pavel řídit ve výrazně lehčím a pohodlnějším tričku. Že se ve špičkách pracovního dne nedodržovaly jakékoli přestávky, a to ani povinné bezpečnostní, kdy kvůli zpoždění soupravy prolétly obratištěm a zpátky na trať (skutečně i šest, sedm hodin v kuse...), to už je taky hudbou minulosti. Že si tramvaják alespoň na čas „odfoukne“ – bez diskuse – je také záležitost odborů. Vůbec pak nemluvím o nových tramvajích 14 a 15T, kde jejich výrobce Škoda Transportation sice navrhla klimatizaci v kabině řidiče, ale vedení DP (a nebo města, jemuž tehdy šéfoval Pavel Bém) to odmítlo s tím, že by se tramvaje zbytečně prodražily. Já jsem na tom jednání byl a pamatuju si, že se zástupci odborů zeptali na cenu nové tramvaje a na cenu klimatizační jednotky kabiny. Tohle „dramatické“ zvýšení ceny reprezentovalo několik desítek tisíc korun. Podotýkám, že celá tramvaj vyšla na cca 60 miliónů. Čtrnáctky a patnáctky tak mají klimatizované kabiny – díky odborům.
A mohl bych vzpomínat dál…
