Když koníček splní profesní podmínky

Když jsem se před časem dozvěděl, že se prezident Petr Pavel stal členem Klubu sportovních novinářů České republiky, vlastně mě to potěšilo.

Prezident fotografuje, má rád motorsport, a místo aby při závodech seděl ve VIP salonku a nechal si dolévat minerálku (či obdobně ušlechtilé nápoje…), vezme fotoaparát, dlouhý objektiv a vyrazí k trati. To je sympatické.

Jen mi vrtala hlavou jedna maličkost.

Kdo vlastně s nápadem, že se prezident stane sportovním novinářem, přišel? Napadlo vedení Klubu sportovních novinářů, že by bylo pěkné mít mezi členy hlavu státu, a tak prezidentovi naznačilo, že dveře jsou otevřené? Anebo se Petr Pavel jednoho dne podíval na své fotografie a řekl si: „Ano, nastal čas. Jsem sportovní novinář“?

Dnes už alespoň část odpovědi známe. Prezident o členství projevil zájem, byla podána jeho přihláška a Klub sportovních novinářů ji posoudil. Podle předsedy KSN Michala Dusíka prošel Petr Pavel standardním přijímacím procesem a splnil všechna pravidla pro přijetí v pozici volného fotografa.

A tady začíná být celý příběh zajímavější než fotografie formule projíždějící zatáčkou.

Klub sportovních novinářů totiž není spolek přátel hezkých fotografií. Sám o sobě říká, že je profesním sdružením profesionálních novinářů, reportérů, fotoreportérů a filmařů zabývajících se převážně sportem. A jeho stanovy jsou ještě konkrétnější. Členem se může stát „pouze profesionální novinář, vykazující pravidelnou sportovní publikační činnost“, případně člověk působící ve sdělovacích prostředcích v odpovídajícím pracovním zařazení.

Tak jsem začal pátrat po profesionální novinářské kariéře Petra Pavla. A pátrám dosud. Petr Pavel byl vojákem. Náčelníkem Generálního štábu. Předsedou Vojenského výboru NATO. Potom kandidátem na prezidenta a prezidentem republiky. Jeho životopis je dlouhý a nepochybně pozoruhodný.

Jen sportovní novinář se v něm hledá poněkud obtížně.

Je samozřejmě možné, že existují podklady, které veřejnost nezná a které výbor KSN při přijímání prezidenta viděl. Klub je nezveřejnil. Z veřejně dostupných informací se mi ale nepodařilo doložit, že by Petr Pavel před svým přijetím pracoval jako profesionální novinář nebo fotoreportér, byl členem nějaké redakce, pravidelně pro ni fotografoval či se sportovní žurnalistikou profesionálně živil. Co doložit lze, je něco trochu jiného: Petr Pavel opravdu fotografuje. A nefotografuje podle mého špatně. Jeho výraznější veřejně známá sportovní fotografická etapa začíná především Rallye Dakar v lednu 2025. Prezident tam během dovolené spojil, jak to později popsalo Ministerstvo kultury, své dva koníčky – motorsport a fotografování. Jeho dakarské snímky se následně objevily na výstavě v Národním technickém muzeu. Později fotografoval další motoristické podniky. MotoGP v Brně, plochou dráhu, Le Mans a nakonec i Formuli 1 na Hungaroringu, kde už působil jako akreditovaný fotograf.

Takže fotograf? Bezpochyby. Sportovní fotograf? Také. Nadšený a evidentně rychle se zlepšující sportovní fotograf? Klidně. Ale profesionální sportovní novinář? Právě tady se dostáváme k onomu drobnému slovíčku, které mi nedá pokoj. Profesionální.

Od Dakaru v lednu 2025 do přijetí do KSN v srpnu 2026 uplynul zhruba rok a půl. Za tu dobu vzniklo docela slušné portfolio jeho motoristických fotografií. Některé byly vystaveny, jiné publikovány, další prodány v charitativní aukci. To všechno je hezké a nikdo nemusí zpochybňovat, že prezident fotografovat umí. Jenže stanovy KSN nehovoří o člověku, který „umí fotografovat sport“. Hovoří o profesionálním novináři s pravidelnou sportovní publikační činností.

A to je přece jen něco jiného.

O to zajímavější je ujištění předsedy KSN, že prezident splnil „všechna pravidla“ a že přihláška byla posouzena standardně. Budiž. Výbor KSN zná své stanovy jistě lépe než já. Přesto by mě docela zajímalo, co přesně bylo oním dokladem profesionality. Která redakční práce? Jaká pravidelná publikační činnost? Jakým způsobem výbor rozlišuje mezi velmi aktivním amatérským fotografem a profesionálním fotoreportérem?

Třeba je odpověď úplně jednoduchá. A bylo by vlastně dobře, kdyby ji KSN zveřejnil. Ne kvůli prezidentovi, ale kvůli všem ostatním fotografům. Protože v Česku jsou tisíce lidí, kteří fotografují sport řadu let. Jezdí na fotbal, hokej, atletiku, cyklistiku nebo automobilové závody. Někteří mají za sebou desetitisíce fotografií, vlastní weby, publikované snímky a možná i mnohem delší fotografickou praxi než současný prezident. Pokud tedy přibližně rok a půl intenzivního fotografování sportu (měl na to jako prezident čas?), několik významných akcí, výstava a publikované snímky stačí ke splnění podmínky „profesionálního novináře“, je to pro ně vlastně výborná zpráva.

Přihláška je na internetu. Mohou to zkusit také. Jen bych jim pro jistotu doporučil přibalit k portfoliu ještě jednu drobnost:

Být prezidentem České republiky.

A je to ložený!