Pavle, ó, s tím já nemůžu souhlasit. Mám na mysli Vaše vyjádření, že se blog časem odstěhuje na sociální sítě a zanikne. Já bych nad ním hůl nelámala. Kolik já jsem coby knihovnice slyšela, a dobrých 20 let stále poslouchám, apokalyptických vyjádření ohledně zániku čtení knih. A víte, kolik čtenářů má naše knihovna? Stále víc. Byl jste v posledních letech třeba na pražském knižním veletrhu? Viděl jste tam ty tisíce nadšených čtenářů a jejich batohy nacpané množstvím zakoupených knih?

Kdepak, já konce blogů před sebou nevidím, jsem optimistka. Jen jsem přesvědčena, že dnešní doba si žádá kvalitní reklamu, svět na ní v podstatě stojí. Lidi potřebují vidět, že tady a tady se mohou dočíst zajímavé věci, že zde píší dobří autoři, potřebují být k blogům viditelně zvaní. Pokud tomu tak nebude, pak je možné, že bude blog v budoucnu převálcovaný. Proto je dobré, když i autoři na své blogy upozorňují na sociálních sítích, zmiňují blog v rozhovorech, lákají čtenáře k návštěvě a k přečetní. Tady vidím velkou mezeru redakce, že tak nečiní a chtěla bych se přimluvit za zlepšení.

Je to prostě podobně tak, jak to cítíte Vy sám třeba s blogerským večírkem. Lidi dnes potřebují vidět pozvánku, jinak nepřijdou. A tak se přimlouvám, zvěme čtenáře příjemně a nápaditě, aby blog navštívili, jen tak někdo z nich přijde.

Mockrát děkuju.

Já jsem nemyslel na čtenáře, spíš na autory. Ti vymírají. Zapadlí do mobilů lidi kolem mne ze sebe vyblábolí horko těžko duševní výkřik... holou, jednoduchou větu... nebo raději smajlíka. My jsme psali ty dopisy.

Napsal jste to moc krásně. Psát je dar. Díky!

Děkuju.

Souhlas, psát je dobré. Dobrá forma dialogu. Vůbec netřeba s druhým souhlasit. Jde o to, vnímat jiný druh pohledu. Velmi správně uvedeno - Přemýšlet o tom a i ten svůj přehodnotit. Blahopřeji! Jste první, který se k tomu otevřeně hlásí ...

Za roky, jsem již uváděl -Existuje někdo takový? Pak dost těžko proveditelné při uzavřených diskusích - Mj., význam jsem nepochopil dodnes. Proč pak autor něco nesdělí - útrobám své skříně? Význam je přece stejný. Stejně sranda, stále potvrzeno. Na počátku bylo Slovo ...

Díky za reakci.