Ještě jednou k novele ZP

Nemohu si pomoci, ale již déle než 30 let veškeré novelizace Zákoníku práce vyznívají ve prospěch zaměstnavatele na úkor zaměstnance.

Beru, že pochopitelně. Jsem ochoten brát tento zákon jako jakýsi – rovný - kompromis mezi oběma partnery, kteří v pracovně právním vztahu fungují, a vím, že to takhle nebylo. Že před zmíněnými desítkami let měl zaměstnanec více práv, než povinností. A naopak: zaměstnavatel více povinností nežli práv.

To se novelizacemi ZP průběžně měnilo, nicméně dosáhlo-li se před časem určité rovnováhy, tak s připravovanou novelou činíme – buďme konkrétní – ministerstvo práce a sociálních věcí vedené panem Jurečkou činí - sympatický veletoč.

Navrhuje výpověď bez udání důvodů. Víme, že zaměstnavatel si dnes důvod vždycky najde. A jestli to nedokáže, pak za jakoukoli malichernost odešle svému zaměstnanci vytýkací dopis, aby jej druhý den mohl i za méně závažné porušení pracovní kázně propustit.

Vytýkací dopis, máte-li za šéfa agilního troubu (já se bojím, že čím dál víc platí teze, že iniciativní blb je horší jak třídní nepřítel…), můžete dostat například i za to, že při práci odložíte šroubovák mimo stanovený layout. A on levák ten šroubovák potřebuje mít po své levé ruce a nikoli napravo, jak to nakreslil někdo v kanceláři… a tak dál.

Potřebujeme výpověď bez udání důvodů? Ani náhodou!

Pod mým posledním příspěvkem k tomuto tématu mi někdo v diskusi vyčinil za to, že jsem se vymezil proti ministerskému nápadu, že by si měli zaměstnanci sami určovat svou pracovní dobu (a to by pro zaměstnance byl plus), a to s tím, že je to za jedno nesmysl, za druhé to pak současné znění ZP řeší více než dostatečně, pak další Jurečkova vize o prodloužení zkušební lhůty je taky výživná.

U běžných zaměstnanců ze tří měsíců na čtyři. Zdánlivě žádné drama. Jenomže jenom zdánlivě. Opovrhovaní odboráři se proti tomuto nápadu vymezili a já říkám, že mají pravdu. Ve svém profesním životě jsem několikrát zaměstnání měnil. Nastupoval do nové firmy, zkušební lhůtu jsem absolvoval. Vždycky jsem jí s úspěchem prošel. Nicméně vždycky to bylo za děsivě málo peněz (a to už jsem její dvě třetiny odváděl zcela srovnatelné výkony se zaměstnanci, kteří byli na stejné pozici řadu měsíců – tzn. plnil jsem normy), tedy jsem firmě vydělával tytéž peníze jako ostatní, aniž by mi společnost platila to, co jim.

Teď se to má ještě o měsíc prodloužit?

Zákoník práce se má stát zcela unfér normou? Vypadá to tak…