Jeden za osmnáct, druhý za dvacet – bez dvaceti!

To není chyba, to je jednoduchá matematika, kterou nám včera na tomto blogu předvedl svým textem o vládě a jejích opatřeních při zdražování pohonných hmot kolega Tomáš Flaška.

Jak lze opovrhovat koaličním partnerem i voličem

Vzhledem k tomu, že pod svým příspěvkem neotevřel diskusi, nezbývá než reagovat tady. A rovnou říkám: Tomášův text nestojí na faktech, ale na dojmu, který se tváří jako fakt.

Moje skromné mínění je, že jestli se dá něco nazvat taškařicí, pak to bylo video Petra Fialy od totemu benzínové pumpy v Průhonicích. Bývalý premiér se v něm vysmíval tomu současnému za ceny pohonných hmot a za údajné „nekonání“ vlády. Jenže přesně tenhle typ zkratky – směšná scéna, silné slovo, nulový kontext – se pak přelévá i do následné „analýzy“.

A právě tady začíná problém. Ne v tom, že ceny rostou – to je fakt. Ale v tom, jak se ten fakt ohýbá.

• V únoru 2022 napadlo Rusko Ukrajinu – a ceny pohonných hmot vystřelily.
• V roce 2026 došlo k vojenské eskalaci na Blízkém východě – a ceny znovu rostou.

Na první pohled podobné. Ve skutečnosti ale ekonomicky nesrovnatelné. Tvrdý strukturální šok versus nervózní trh. Srovnávat to bez dalšího je zkratka – a dost laciná.

Je mi upřímně jedno, jestli za růst cen mohly rafinerie, pumpaři nebo „očekávání věcí příštích“. Faktem je, že ceny rostly – a vlády reagovaly. Některé dříve, jiné později, každá jinak. To je realita. Všechno ostatní je interpretace.

V roce 2022 spustila opozice v čele s Andrejem Babišem hysterický ryk:
„Vláda nedělá nic.“
„Kontrola marží je výsměch.“
„Je potřeba okamžitě jednat.“

V roce 2026 slyšíme totéž znovu:
„Vláda jen monitoruje situaci.“
„Chybí plán.“
„Neděje se nic.“

Na první pohled stejné. Jenže okolnosti stejné nejsou – a to je přesně to, co ve výše zmíněném páně Flaškově textu chybí.

Pokud chceme být féroví, musíme srovnávat srovnatelné. A to znamená pracovat s čísly, ne s dojmem.

Na jaře 2022 stál Natural 95 zhruba 43 korun za litr. Dnes jsme kolem 42 korun. Vypadá to podobně? Ne. Protože mezitím proběhla inflace.

Po přepočtu na dnešní ceny vychází tehdejší benzín na zhruba 55 až 58 korun za litr. Jinými slovy: v roce 2022 řidič reálně platil o třetinu až polovinu víc než dnes. To není nuance. To je rozdíl mezi krizí a nepohodlím.

A právě tady se láme interpretace – nebo spíš se láme ochota ji dělat poctivě.

Další rozdíl je v tom, jak vlády reagovaly. V roce 2022 vláda Petra Fialy postupovala spíš nepřímo – tlak na marže, snížení daní, snaha nechat trh fungovat. Nebylo to bez debat ani bez zpoždění, ale byl to vědomý přístup. A reagovala až v červnu, po 3 měsících!

Dnešní vláda Andreje Babiše sahá po přímějších zásazích – mluví o omezení marží, zvažuje cenové stropy, uvolňuje ropu ze státních rezerv. To zní razantně. A také to razantní je. A reaguje měsíc po vypuknutí krize!

Jenže efekt? V řádu korun na litr. Ne desítek. Na jednu nádrž desítky korun, ne systémová změna. Hodně hluku, málo muziky.

Zásadní je ale něco jiného: v jaké situaci se vlastně nacházíme.

Rok 2022 byl učebnicová krize – prudký cenový šok, nejistota dodávek, tlak na domácnosti i firmy. Dnešek je nestabilní, ale fungující stav. Ceny kolísají, ale nejsou extrémní, trh funguje.

A právě proto není možné tyto dvě situace mechanicky slepit dohromady a tvářit se, že jde o totéž.

Kolega Flaška se směje tam, kde by měl spíš zpomalit a začít počítat. Jeho text zaměňuje interpretaci za fakt a silná slova za argumenty.

Tvrzení, že vláda „opovrhuje voliči“, není analýza. Je to nálepka. A nálepka bez důkazu není argument, ale zkratka.

To samozřejmě neznamená, že dnešní přístup vlády je bezchybný. Znamená to jen, že kritika má stát na datech a kontextu, ne na dojmu, že „to už tu jednou bylo“.

Jinými slovy: kritizovat můžete, ale nejdřív počítejte.

Tomáši, promiňte – kdybyste pod svým příspěvkem nechal otevřenou diskusi, možná by ten text nemusel zůstat takhle jednostranný.