Paráda

Nádhera, přeju ptáčátku šťastný život.

Zavzpomínala jsem se a nepoděkovala jsem Vám, pane Ďurane, za pohodový a milý článek.

Dobrých příběhů s ještě lepším koncem není nikdy dost.

Krásný příběh i vedea

Hezký příběh a hlavně happy end. Jednou jsem piplal malou sýkorku, našla si mě před domem a skákala za mnou, když jsem jí položil do trávy a odešel, zase za mnou a pak se to na různých místech opakovalo několikrát.

No v tu dobu mi zemřel brácha a né, že bych věřil na převtělování, ale nějak jsem si to spojil a tak jsem si jí vzal domu do péče. Po měsíci byla jak vzdušný torpédo, myslel jsem si jak jsem jí ochočil a tak jsem jí na chatě pustil s bláhovou iluzí, jak se vděčně vrátí. Ani náhodou zamávala křídly a vletěla mezi ostatní sýkorky na stromech....dal jsem jí jméno Alfred, dodnes ho hledám, ale....

Díky za váš příběh. Patrné je z něj to, že nevděk světem vládne. Společně doufejme, že jen v té zvířecí říši.