Fialova vláda utahovala šrouby. Obávám se, že ta Babišova je ještě dotahuje

Když se Juchelka v Moravcově prazvláštním pořadu vyjádřil, že by nebyl proti znovuzavedení karenční lhůty, žasnul jsem.

Jestli Babiš před volbami sliboval, že vrátí všechno, co Fiala ukradl, pak se obávám, že zatím vrací pramálo - nebo spíš ještě tvrdí muziku. Očekával jsem, že okamžitě sníží věk odchodu do důchodu alespoň na těch pětašedesát let (i tahle cifra je pro fyzicky pracující problematická), protože 67 je pro téměř 40 % pracující populace v podstatě nemyslitelná.

Teď se jeho ministr Juchelka prezentuje s tím názorem, že by o znovuzavedení karenční doby u marodů dokázal uvažovat. Kolega Dušan Ditrich zveřejnil na tomto blogu článek „Konec pátečních chřipek. Vláda potichu přiznala, že zrušení karence byl drahý omyl.“, kde to vítá.

Já s tím nesouhlasím. Jsem toho názoru, že každý soudně uvažující člověk marodit, když mu opravdu není zle, nejde. A to i z čistě ekonomických důvodů.

Zkusme modelovou situaci: jsem chlap, řekněme 30 let, beru 30 tisíc čistého měsíčně. Onemocním a budu marodit 30 dní. O kolik se mi – dnes - sníží výplata? Při 30 kalendářních dnech pracovní neschopnosti vychází orientační propad asi na 10 tisíc Kč. Takto modelově bych tedy za 30 dní nemoci dostal přibližně 19–20 tisíc Kč místo obvyklých 30 tisíc Kč čistého. Propad je tedy zhruba 10–11 tisíc Kč, neboli asi třetina běžného čistého příjmu.

Docela problém, alespoň pro soustu lidí. A já bych, kdyby mi pendrek bylo, do toho nešel. A teď k tomu přidejme karenční dobu: u příjmu kolem 30 000 Kč čistého bych za tyto první tři pracovní dny přišel přibližně o dalších 2 000–2 300 Kč.

A do toho bych nešel už vůbec!

Osobně jsem přesvědčen o tom, že je tohle záležitost i praktických lékařů – jsou jediní, kdo jsou schopni reálně posoudit stav nemocného (nebo údajně nemocného) a vystavit neschopenku – a nebo ne.