Dvě cesty, jedna republika

Zcela hypotetická úvaha: zatímco předseda Senátu na Tchaj-wanu je, předseda Sněmovny se do Ruska, ať mu jeho příklon k té velké zemi podsouvají mnozí, nechystá.

Miloš Vystrčil opět bouří emoce, protože jako jediný z vrcholných ústavních činitelů ČR se vydává na návštěvu Tchaj-wanu, což si v posledních deseti letech nedovolil takto „ofiko“ žádný z představitelů EU, zatímco on tak činí podruhé.

Je pro mne osobně zajímavé, že se na návštěvu své druhé domoviny vydává výhradně za vlády Andreje Babiše, přičemž jí nikdy neuskutečnil za té bezbřeze kvalitní Fialovy vlády.

Tedy aby kul železo, dokud bylo žhavé. Dokud po první návštěvě dopravil do ČR ta neuvěřitelná pozitiva, která jeho první návštěva naší zemi přinesla.

Že by žádná extravagantní nebyla? Nesmysl…

Mám při pondělku fajn náladu: Následující text není z mého pera, zadal jsem sugestivní příkazy umělé inteligenci. Předkládám její mínění na zcela hypotetickou situaci, kdy předseda Senátu cestuje na Tchaj-wan a předseda Sněmovny do Ruska (první to uskutečnil, druhý to neudělá).

Co mi řekla?

Česká republika je země neomezených možností. Například se v ní může stát, že předseda Senátu odletí na Tchaj-wan a předseda Poslanecké sněmovny do Ruska. Čistě hypoteticky, samozřejmě. Jak by na to reagoval stát? A hlavně – jak by reagoval tentýž stát na obě cesty současně?

Představme si pondělní ráno. Na letišti Václava Havla panuje čilý ruch. U jednoho gatu stojí delegace podnikatelů, vědců a expertů na polovodiče. U druhého gatu delegace milovníků levného plynu, slovanské vzájemnosti a nostalgických vzpomínek na dobu, kdy byly mapy jednodušší.

Předseda Senátu míří na Tchaj-wan. Vysvětluje, že veze české univerzity, technologické firmy a několik kufrů plných dobrých úmyslů. Novináři se ptají, zda je cesta v souladu s politikou jedné Číny. Předseda Senátu odpovídá, že je v souladu se zdravým rozumem, technologickým pokrokem a jízdním řádem letadla.

Současně předseda Sněmovny odlétá do Moskvy. Tvrdí, že jede navazovat dialog. Na otázku, zda je vhodné cestovat právě tam, odpovídá, že dialog je třeba vést se všemi. Zejména s těmi, kteří mají největší tanky.

Vláda se schází na mimořádném jednání.

Ministr zahraničí navrhuje vydat prohlášení. Ministr průmyslu navrhuje vydat dvě prohlášení. Ministr financí navrhuje nevydávat nic, protože každé prohlášení něco stojí. Po čtyřech hodinách diskuse vláda přijme kompromisní stanovisko:

„Vláda bere na vědomí, že někteří ústavní činitelé rádi cestují.“

Prezident republiky je postaven před obtížný úkol. Musí vysvětlit, zda podporuje jednu cestu, druhou cestu, obě cesty, nebo žádnou z cest. Nakonec zvolí osvědčenou státnickou metodu a oznámí, že situace je složitá, svět se mění a počasí je nevyzpytatelné.

Televizní komentátoři jsou nadšeni. Konečně mají téma na celý týden.

Jedna polovina republiky vysvětluje, že budoucnost patří čipům, umělé inteligenci a technologickým partnerstvím. Druhá polovina tvrdí, že budoucnost patří tradičním hodnotám, levným surovinám a vzpomínkám na minulost. Obě poloviny se shodnou pouze na tom, že ta druhá polovina ničemu nerozumí.

Největší problém však nastane na ambasádách.

Čeští diplomaté v Asii musí vysvětlovat, že cesta na Tchaj-wan není útok na Čínu.

Čeští diplomaté v Evropě musí vysvětlovat, že cesta do Ruska není útok na Evropskou unii.

Čeští diplomaté nakonec dospějí k závěru, že jejich skutečným posláním není zahraniční politika, ale překladatelství mezi českou politikou a zbytkem planety.

Po týdnu se obě delegace vrátí domů.

Z Tchaj-wanu přivezou memoranda o spolupráci, fotografie z továren na polovodiče a několik prezentací, kterým nikdo nerozumí, ale všichni je považují za strategické.

Z Moskvy přivezou fotografie z jednání, několik zdvořilostních prohlášení a přesvědčení, že dialog je důležitý, zejména když se o jeho výsledcích nemluví příliš konkrétně.

• Obě delegace uspořádají tiskovou konferenci.
• Obě prohlásí cestu za mimořádně úspěšnou.
• Obě oznámí, že otevřely nové možnosti spolupráce.
• Obě poděkují všem, kteří je podporovali.

A obě zároveň obviní své kritiky, že nepochopili historický význam celé události.

Český občan sleduje večerní zprávy, vypíná televizi a přemýšlí, zda žije v malé středoevropské republice, nebo v experimentální laboratoři geopolitické satiry.

Nakonec si však uvědomí, že právě to je možná největší česká tradice. Ne, že bychom vždy věděli, kam směřujeme. Ale dokážeme se pohádat o směr cesty ještě dřív, než vůbec nastoupíme do letadla.

Obrázek i článek generován službou ChatGPT Plus

Všem přeju krásný týden!