Dva maléry, které se (možná) nemusely vůbec stát

Nějak jsem se dostal ke dvěma průšvihům, k nimž patrně dojít vůbec nemuselo. Oba mají kriminální podtext a u obou jde - myslím si - o selhání: lékařů, policie i soudů.

Příběh první

Pamatujete si na smrt Michala Velíška? Tu způsobil 13. září 2005 David Lubina: na střihače TV NOVA, který se během procházky s kočárkem po Karlově náměstí zastal napadené ženy, namířil zbraň a prostřelil mu břicho. Velíšek po šesti hodinách v nemocnici zemřel.

Jenomže to nebylo první extempore pana Lubiny. 9. června téhož roku v opilosti ohrožoval cestující v pražském autobuse mířícího na Smíchovské nádraží – a někdy tady nebo z tohoto důvodu jsem se k tomu dostal i já: někdy na začátku roku 2006 mi telefonoval jeden řidič autobusu z kačerovské garáže, jestli bych si s ním nechtěl promluvit, že pro mne něco má.

Publikoval jsem tehdy v podnikovém časopisu Dopravního podniku hlavního města Prahy DP-kontakt, na stránkách časopisu Pražský dopravák a provozoval jsem internetový magazín pro zaměstnance společnosti DP Aréna.

S dotyčným řidičem jsem se sešel. „Máme v garáži dva hrdiny,“ vysvětlil mi tehdy s tím, že jim firma neřekla ani děkuju. A jestli s tím nemohu něco udělat. Onoho 9. června totiž zpacifikovali chlapa se zbraní ruce, který ohrožoval cestující, dva řidiči jeho garáže. Jeden řídil, druhý jel na Smíchovské nádraží střídat v práci dalšího šoféra.

Už jsem vysvětlil, že onen desperát byl tímž mužem, kdo o čtvrt roku později zabil Michala Velíška.

S oběma řidiči jsem se setkal, povídal si s nimi. Sešel jsem se také s tehdejším personálním ředitelem DP Praha Ing. Ďurišem, jemuž jsem příběh převyprávěl a který následně jménem celé firmy oba šoféry ocenil. Nejen symbolicky nějakou obrazovou publikací o DPP, ale i finančně.

Sám David Lubina byl po tomto svém „autobusovém“ incidentu na několik dní umístěn na psychiatrii, odtud propuštěn (takže patrně psychicky zdráv) a obviněn z výtržnictví, násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci a maření úředního rozhodnutí.

„Autobusový incident“ pak Lubina zopakoval 8. září - v autobuse MHD ohrožoval pistolí ženu, ihned potom začal všem uvnitř vyhrožovat likvidací. Muže přemohli ostatní pasažéři.

O pět dní později na Karláku oddělal Velíška.

Neselhal někde systém? Lékaři, policisté…

Příběh druhý

Dotýká se mne víc než první. Je prudce aktuální: jde o Otřesný případ ze Žatecka. Muž měl tři měsíce věznit ženu ve sklepě a znásilnit ji.

Proč se mne dotýká víc než první? Léta jsem žil v obci Strojetice a Karel N. byl mým sousedem. Vídali jsme se, bavili jsme se spolu – působil na mne vždycky jako veselý, bezproblémový kluk, který se angažoval i v obecních záležitostech. Byl velmi aktivním členem místního osadního výboru, podílel se na mnoha akcích. Vyhrával na kytaru, s úsměvem rozdával místním ženám karafiáty při oslavách MDŽ.

Před několika měsíci se ve Strojeticích odehrály manévry Policie ČR, při nichž byl Karel zatčen a z jeho moci byla osvobozena žena, jíž měl trýznit, věznit, znásilňovat. Utekla mu a dobouchala se k sousedům, kteří ji k sobě uchýlili a zavolali policii.

Jak fantastické zprávy pak proběhly vsí o necelých dvou stovkách obyvatel, to si neumíte představit.

Karel byl zatčen, ze Strojetic na několik měsíců zmizel. Aby se tu zhruba před půldruha rokem znovu objevil; potkal jsem ho opět na akci osadního výboru. Byl v pohodě, vysmátý, choval se vždycky jako dřív. „Co jsi blbnul, Karle?“ ptám se ho opatrně. Odmítl to s úsměvem a mávnutím ruky. „Vymyslela si to,“ řekl mi. „Jen chvíli trvalo, než to pochopili i u soudu.“

Lhal a já to nepoznal. Byl odsouzen, měl jít do vězení, odvolací soud to změnil na podmínku.

Víte, já mám docela čuch na lidi. Potkám-li se s někým, kdo v pořádku není, zabliká mi v hlavě takový varovný maják. A moje paní je na tom ještě líp. Jenomže tentokrát žádný maják neblikal. Pokud se pak jedná o moje čichové ústrojí, necítil jsem nic.

A Karel to pár kilometrů od Strojetic zopakoval.

Že jsem to nebezpečí nepoznal já ani moje žena, budiž. Nicméně to nedokázali odhalit ani odborníci!

A to si myslím, že je špatně. Špatně je i to, že ženskou, která zmizí na tři měsíce, nikdo nepostrádá, nikdo jí nehledá.

Karel N. půjde do vězení. Nicméně tam již mohl být a k tomuto neskutečnému, otřesnému případu nemuselo vůbec dojít! Navíc si myslím, že jestliže se nějaký člověk dokáže (navíc opakovaně…) dopustit takových zvěrstev, je psychicky marod. Hodně! Soudy to nepoznaly, lékaři jak by smet.

A poznat by to patrně všichni měli!