Dar – ten danajský

Dětem a jejich potomkům jsme pořídili k Vánocům 2025 „DAR“. Jedněm i druhým mladým jsme zaplatili lezní zájezd k moři.

Letecky, vnučkám ALL INCLUSIVE pobytový do Bulharska, starším vnukům s polopenzí do Španělska. Tady polopenze proto, že se kluci nebudou chtít válet jen u nějakého bazénu a skluzavek (což je pro naše treperendy samozřejmě nejzajímavější…), mají v rámci zájezdu nějaké výlety.

Dovolte mi věnovat se na tomto místě jen zájezdu mladých s vnučkami.

Problém č. 1:

Nejstarší vnučka (12), když se dověděla, že by měla k moři letět letadlem, to rezolutně odmítla. U moře už sice byla s druhou babičkou, vždycky ale na severu Itálie a vždycky autobusem. Trvalo týdny, než jsme jí přesvědčili, že letadlo je super a že namísto toho, aby se po silnicích harcovala nějakých sedm nebo osm hodin, za půldruha hodiny je na místě.

Problém číslo 2:

Když se kluk pokusil již v dubnu zabukovat si parkovací místo u letiště v Buštěhradu, zjistil u předmětné cestovky, že zájezd není zaplacen. Nebo že je zaplacena jen jeho část. Z bezmála 100 hadrů jen nějakých 40 tisíc. „Vy jste to nezaplatili všechno?“ volá nám. Pro nás šok – samozřejmě, že zaplatili! V neděli v jedenáct hodin večer nevyřídíte ale nic. Do rána jsme nespali. Hned v osm ráno voláme na telefon zprostředkovatele zájezdu, dokonce se dovoláme. No oni to cestovce platí po těch zálohách, které cestovka požaduje… nakonec je to v pořádku, stálo nás to jen bezesnou noc.

Problém číslo 3:

Prostřední vnučka nikam neletí, oznámí rodině, že nemůže, protože je to na začátku června a ona by přišla o společnou fotografii se spolužáky ve škole. Neumíte si představit, co práce mi dalo, abych jí přemluvil, že takových třídních fotek jí dědek udělá desítky – třeba na začátku příštího školního roku…

Problém číslo 4:

Letiště Václava Havla v Praze dnes dopoledne: moje vnučka, o které jsem psal výše, musela projít „hloubkovou kontrolou drog“, neb měla v příručním zavazadle NUROFEN.

Problém číslo 5:

Do Burgasu nedorazil kufřík naší nejmenší. Zůstal v Praze…

Nejsme prokletá rodina?

Víte co? Já už v budoucnosti na takové dárky svým nejbližším kašlu… jen se bojím, že to nedám – mladí nám poslali před pár minutami pár kraťoučkých videosekvencí, kdy se holky - nadšené a šťastné - máchají v moři.

A moje babička i já, nerudnej dědek, tohle všechno děláme přece pro šťastný úsměv a radost našich dětí.