Budeme kupovat nové televize

Čeká nás druhá fáze televizní digitalizace. Nový standard zemského digitálního televizního vysílání – jmenuje se DVB-T2.

Ten poskytuje oproti stávajícímu digitálnímu systému nejen kvalitnější příjem, ale umožňuje vysílání více programů na méně frekvencích. Na tento systém by měla Česká republika přejít do čtyř let, tedy do roku 2020. Domácnosti, pokud nepřijímají televizi přes satelit nebo kabelové či internetové operátory, si tak budou muset – opět - pořídit nové televizory nebo nový set-top-box, protože přístroje, které mají doma, nejsou pro DVB-T2 uzpůsobeny.

To je fantazie…

Vzpomínám na černobílý analogový signál, na němž jsme u nás chytali desítky let pouhé dva programy, přičemž jsme si v podstatě denně dokázali vybrat, uměli jsme si večer sednout k televizi a na nějaký pořad se dívat. Páteční a sobotní večery bývaly s francouzským či americkým filmem svátkem a těšili jsme se na nedělní seriály (v Čechách je psával především pan Dietl, na Slovensku pan Solovič), které na rozdíl od těch dnešních respektovaly výstavbu slovesného či dramatického díla – tedy že začaly, nějak se vyvíjely, měly svou zápletku a, to především, SKONČILY. Mikrokomedii Bohouš (Sovák, Menšík a bernardýn…) jsme pravidelně vídali na Silvestra, na Vánoce Mrazíka. Jednou do roka nás televize potěšila Třemi oříšky pro Popelku či Pyšnou princeznou, nedělní odpoledne byla věnována pamětnickým filmům. Mezi kanály jsme přepínali knoflíkem na televizoru a kvalitu obrazu ladili oscilátorem.

Dnes máme dálkové ovladače. Ve svých televizorech desítky programů. Jsou v barvě, ve stereu, kvalita obrazu i zvuku je prostě nesrovnatelná. Co je ale jinak, to je programová nabídka. Jsme krmeni často nejen stupidními, ale doslova infantilními příběhy seriálů (ať domácích nebo zahraničních), na jejichž začátek si nikdo nepamatuje a konec je v nedohlednu. A to je Ordinace nebo Ulice ještě „kvalita“. Pokud se filmové produkce týče, jedny a tytéž filmy se na desítkách programů opakují se železnou, ničivou pravidelností. Různé reality show – a denně jich běží hned několik - jsou obludnou podívanou na naše životní souputníky, kteří jsou tak či onak postižení, a předkládáni jsou televizním divákům jenom proto, aby si mohli připadat alespoň maličko normální. To všechno protkáno neskutečným množstvím reklam, které nás ohlupují ještě více, než samotné televizní pořady.

S novým systémem  DVB-T2 tak jistě přibudou další – zhola zbytečné – televizní kanály. Po desítkách let bídného analogového vysílání jsme si v horizontu roků pořizovali všichni set-top-boxy, pak „placaté“ televizory, abychom si teď řídili set-top-boxy nové a zakrátko i nové ploché televize. To všechno nepochybně kvalitnější. Kšeft – po desítkách let nejvýraznější - je to pak nejen pro výrobce televizorů a jejich příslušenství, ale především pro všechny ty, kdo v televizích prezentují své zboží prostřednictvím reklamy. Tu totiž neplatí ten, kdo ji publikuje, ale televizní divák - a to v ceně zboží, na něž je nalákán, které kupuje.

S novou digitalizací neuděláme nic. Rozhodla o ní konference WRC 2015 v Ženevě, která uvolnila pásmo 700 MHz pro potřeby mobilních operátorů a zprovoznění služeb širokopásmového internetu.

S čím bychom ale měli chtít něco udělat, to je kvalita televizních pořadů. Platíme si je – tak ať za něco stojí!