Bude se v ČT stávkovat?

Obávám se, že se k tomu schyluje. Řekněme si to na rovinu: jednoznačným viníkem je Babišova vláda, která tuto zemi řídí nějakých sto dní.

A takhle vyvádí…

Ona sice nejprve chtěla zrušit koncesionářské poplatky zcela a nahradit je financováním ze státního rozpočtu, teď navrhuje od těchto poplatků osvobodit jen určité skupiny obyvatel. Což by však pro ČT bylo likvidační. Alespoň to tvrdí současný generální ředitel naší veřejnoprávní televize Hynek Chudárek, podle jehož vyjádření by osvobození seniorů od placení koncesionářských poplatků bylo fatálním krokem, který by vedl k ekonomické likvidaci veřejnoprávního média.

Debata o koncesionářských poplatcích se podle mého názoru v posledních týdnech zjednodušila na silné, ale silně zavádějící tvrzení: pokud by se seniorům odpustily poplatky, bylo by to pro Českou televizi „likvidační“. Na první poslech to zní jako varování před kolapsem veřejnoprávního vysílání. Při bližším pohledu ale vychází najevo něco jiného.

Česká televize se nebojí bankrotu. Bojí se ztráty svého současného rozsahu a ambice. Česká televize se bojí špatné věci.

Bude se v České televizi stávkovat? Možná. A pokud ano, nebude to kvůli „ohrožení demokracie“, jak se to bude nepochybně prezentovat. Bude to kvůli penězům.

A kvůli tomu, že se konečně otevřela otázka, kterou si Česká televize dlouhodobě nepřipouští: kolik vlastně stojí — a kdo to má platit.

Debata o koncesionářských poplatcích se smrskla na jednoduché tvrzení: pokud se seniorům odpustí poplatky, bude to „likvidační“. To je silné slovo. A pohodlné.

Jenže není pravdivé.

Česká televize by nezanikla. Přišla by o část peněz — a musela by se změnit. A to je ten skutečný problém.

Začněme čísly. Lidé nad 65 let tvoří zhruba pětinu populace. Přesto mají podle argumentů ČT generovat téměř polovinu příjmů z poplatků.

To není jen nevyvážené. To je absurdní.

Systém, kde pětina lidí financuje polovinu veřejnoprávní instituce, není stabilní. Je to časovaná bomba. A teď se divíme (generální ředitel ČT), že někdo přišel a začal do ní kopat.

Výpadek? Zhruba dvě miliardy korun. Hodně? Ano.

Likvidační? Ne.

Je to přibližně čtvrtina rozpočtu. Česká televize by normálně vysílala dál. Zprávy by běžely. Studia by nezhasla. Zmizelo by něco jiného.

Luxus.

Protože realita televize je jednoduchá: nejvíc peněz se neutratí za veřejnou službu. Ta je paradoxně relativně levná a hlavně neškrtatelná. Nejdražší je večer. Dvě až tři hodiny denně. Seriály, show, velké projekty. Tam tečou desítky milionů týdně. A tam by se škrtalo. Ne u zpráv. Ne u základů.

U ambice.

Typická zpravodajská relace stojí jednotky milionů korun denně. U TV Nova nebo FTV Prima ještě méně. To nejsou drobné. Ale vedle večerní produkce je to vedlejší položka. Proto je představa, že by škrty „zničily veřejnou službu“, mimo. Zničily by něco jiného: velikost a sebevědomí České televize.

A pak jsou tu filmy.

Česká televize se ráda prezentuje jako pilíř české kinematografie. A je to pravda. Bez ní by velká část filmů nevznikla. Jenže to má háček. Ty filmy často v kinech vidí desítky tisíc lidí. Ano, po roce se to „dohoní“ — televize je odvysílá, přidá iVysílání a rázem máme stovky tisíc diváků. Někdy milion.

Jenže to není úspěch trhu.

To je uzavřený okruh. Česká televize zaplatí film — a pak ho sama odvysílá, aby vykázala zásah. To není návratnost. To je interní spotřeba.

A přesně tenhle model je dneska ve hře. Ne přežití televize. Její velikost.

Pokud peníze ubudou, Česká televize se nezhroutí. Zmenší se. Bude méně seriálů. Méně velkých projektů. Méně ambice.

Začne vypadat víc jako FTV Prima — jen bez její flexibility. A zároveň přestane stačit tempu TV Nova.

A to je to, čeho se ČT bojí.

Protože to otevírá nepříjemnou otázku: není Česká televize prostě jen příliš drahá?

Komerční televize řeší efektivitu každý den. Česká televize ji řeší ve chvíli, kdy jí někdo sáhne na peníze.

To není maličkost. To je rozdíl systému.

Debata o poplatcích tak není o seniorech. Je o tom, jestli má veřejnoprávní televize být:

• velká
• drahá
• a částečně odpojená od reality trhu

nebo

• menší
• efektivnější
• a nucená obhajovat každou korunu

Slovo „likvidační“ je proto přesné jen v jednom smyslu. Ne že by popisovalo, co se stane. Ale co by se stalo s dnešní podobou České televize.

A možná je to poprvé po dlouhé době, kdy se na to někdo ptá nahlas.

Patrně proto je slovo „likvidační“ tak silné. Z mého pohledu nesmyslné. Ne proto, že by popisovalo realitu. Ale protože přesně vystihuje obavu: ne ze zániku, ale ze změny.

Až ČT začne stávkovat, komerční televize chytnou příležitost za pačesy a předvedou jí, zač je toho loket. Prostě jí nahradí. Česká televize nám předvede jediné - že se na našem mediálním trhu s její absencí nic tak závažného nestane.