Bludný kruh

Naše politika je v bludném kruhu. Ne a ne se z něj vymanit. Jedna vláda přijme nějaký zákon, ta příští ho zruší. A za čtyři nebo osm let je to zase naopak.

Minulá vláda reprezentovaná hnutím ANO přišla s EET. Pětikoalice to okamžitě zrušila. Fialova vláda prosadila důchodovou reformu. A protože - i přes premiérovo blouznění, že za jeho případné příští vlády dosáhneme na německé platy (což mu skutečně nebaští asi vůbec nikdo) – se po příštích parlamentních volbách odpotácí do opozice, hnutí ANO tuto důchodovou reformu zlikviduje rovněž.

Prostě marně voláme po zákonech, které by tak nějak procházely napříč politickým spektrem, jež by neměly jepičí život, protože potřebujeme normy, které by přežily více než jedno nebo dvě volební období.

Musely by být kvalitněji připraveny, musela by se na nich shodnout „skutečná“ většina. Pak by měly šanci přežít.

Co je to SKUTEČNÁ většina?

Máme-li parlament o 200 poslancích, pak názor 101 : 99 za ten většinový neumím považovat ani náhodou. To je opravdu remíza, nenáviděná plichta. Totéž platí pro poměr 108 : 92 (pětikoalice) či 104 : 96 (současná čtyřkoalice).

Mám návrh – bavme se spolu o většině, která většinou opravdu bude. Tzn. nechť důvěru příští vládě vysloví netoliko 101 poslanců, ale minimálně 130 (to číslo jsem si teď vymyslel, ale ať by bylo jakékoli, nechť je aspoň trochu vyšší, než jen „halb und halb“). Totéž nechť platí pro zákony této země. Protože pak se bude opravdu muset hledat schůdná cesta napříč politickým spektrem, pak nebudeme mít potřebu řešit ten fakt, že žijeme jen v bludném kruhu, že čerta jedné partaje vyháníme ďáblem partaje druhé.

Svou politickou reprezentaci si platíme. Nemyslím si, že mizerně. Tak ať je schopná smysluplně se domluvit tak, abychom po pár letech nemuseli věčně o 180° obracet.